13.
kapitola — Reformace v Holandsku a ve
Skandinávii
V Holandsku vyvolala papežská krutovláda záhy rozhodný od-
por. Již sedm set let pˇred Lutherem odhalili podstatu ˇrímského pa-
pežství dva stateˇcní biskupové, kteˇrí byli posláni do ˇRíma jako
vyslanci. Na adresu “svaté stolice” ˇrekli: B˚uh “uˇcinil svou církev,
svou královnu a chot’, vznešeným a vˇeˇcným opatˇrením pro její dítky,
dal jí vˇeno, které nepomíjí ani se nekazí, dal jí vˇeˇcnou korunu a
žezlo. . . Z toho všeho žijete jako zlodˇej. Usadil jste se v Božím
chrámu, stal jste se vlkem ovcím, místo abyste jim byl pastýˇrem. . .
Chcete, abychom uvˇeˇrili, že jste nejvyšším knˇezem, chováte se však
spíše jako tyran. . . Místo abyste byl služebníkem služebník˚u, jak
se sám nazýváte, usilujete stát se pánem pán˚u. . . Kv˚uli vám lidé
opovrhují Božími pˇrikázáními. . . Duch svatý buduje všechny církve
na celé zemi. . . Mˇesto našeho Boha, jehož jsme obˇcany, sahá do
všech konˇcin nebes, a je vˇetší než mˇesto, nazvané svatými proroky
‘
Babylón’, které tvrdí, že je Boží, vyvyšuje se až do nebe a chvástá
se, že jeho moudrost je nesmrtelná, a bez od˚uvodnˇení prohlašuje, že
se nikdy nezmýlilo a ani zmýlit nem˚uže.” (Gerhard Brandt, Dˇejiny
reformace v Nizozemí a v okolních zemích, sv. 1, str. 6)
V následujících staletích pˇricházeli s podobnými protesty i mnozí
další. Nˇekteˇrí uˇcitelé, kteˇrí procházeli r ˚uznými zemˇemi pod r ˚uznými
jmény jako kdysi valdenští misionáˇri a všude šíˇrili pravdy evangelia,
pˇrišli také do Holandska. Jejich uˇcení se rychle šíˇrilo; kromˇe toho
pˇreložili do holandštiny i valdenskou Bibli. O této Bibli, jejímuž
textu dali veršovanou podobu, prohlásili, že “má velkou pˇrednost
—
nejsou v ní smyšlenky, klamy, podvody, nýbrž jen slova pravdy,
ledacos je v ní tu a tam sice ˇreˇceno tvrdˇe, snadno se však v ní
dá nalézt jádro toho, co je dobré a svaté” (Gerhard Brandt, Dˇejiny
reformace v Nizozemí a v okolních zemích, sv. 1, str. 14). Tak
popisovali její vliv pˇrátelé staré víry ve dvanáctém století.
Pak zaˇcalo pronásledování. Pˇres muˇcení a hranice však poˇcet
vˇeˇrících stále rostl. Prohlašovali, že Bible je jedinou neomylnou
[160]
193
