180
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Kalvín se pˇripravoval na dráhu knˇeze. Už ve dvanácti letech
      
      
        byl ustanoven kaplanem malého kostela a biskup mu ostˇríhal hlavu
      
      
        podle církevních pˇredpis˚u. Nebyl vysvˇecen, ani neplnil povinnosti
      
      
        knˇeze, poˇcítali ho však k duchovenstvu, mˇel oficiální titul a dostával
      
      
        plat.
      
      
        Protože cítil, že se nem˚uže stát knˇezem, vˇenoval se nˇejaký ˇcas
      
      
        studiu práv; i odtud však odešel a rozhodl se zasvˇetit sv˚uj život
      
      
        evangeliu. Váhal ale, zda se má stát uˇcitelem. Byl pˇrirozenˇe plachý a
      
      
        ostýchavý a tížil ho pocit odpovˇednosti, spojený s tímto povoláním.
      
      
        Navíc se chtˇel dále vˇenovat studiu. Nakonec však dal na naléhání
      
      
        svých pˇrátel. Prohlásil: “Je podivuhodné, že ˇclovˇek tak nízkého
      
      
        p˚uvodu m˚uže být povýšen do tak vysokého postavení.” (Wylie, sv.
      
      
        13,
      
      
        kap. 9)
      
      
        Kalvín zaˇcal své dílo tiše a nevzrušenˇe — jeho slova p˚usobila
      
      
        jako rosa osvˇežující zemi. Odešel z Paˇríže a usadil se v malém mˇestˇe,
      
      
        které chránila knˇežna Markéta. Ta si oblíbila evangelium a poskyto-
      
      
        vala ochranu i jeho uˇcedník˚um. Kalvín byl tehdy mladý muž, mˇel
      
      
        skromné a laskavé vystupování. Své p˚usobení zaˇcal tím, že navštˇe-
      
      
        voval lidi v jejich domovech. Když se kolem nˇeho shromáždila celá
      
      
        rodina, ˇcetl jim z Bible a vysvˇetloval pravdu o spasení. Lidé, kteˇrí
      
      
        slyšeli toto poselství, je pˇredávali dalším, a tak zanedlouho rozšíˇril
      
      
        své p˚usobení z mˇesta do okolních mˇesteˇcek a vesnic. Navštˇevoval
      
      
        zámky i chudé chaloupky, a budoval základy pro sbory, které pozdˇeji
      
      
        mˇely vydat svˇedectví o pravdˇe.
      
      
        Po nˇekolika mˇesících se vrátil do Paˇríže. Mezi uˇcenci to nezvykle
      
      
        vˇrelo. Studium starých jazyk˚u je pˇrivedlo k Bibli, a mnozí, na které
      
      
        [149]
      
      
        její pravdy dosud nezap˚usobily, o nich vášnivˇe diskutovali, a dokonce
      
      
        se pˇreli se stoupenci ˇrímské církve. Kalvín by sice dokázal dobˇre
      
      
        vést teologické spory, mˇel však splnit vyšší poslání než se úˇcastnit
      
      
        hluˇcných rozprav uˇcenc˚u. Mysl lidí byla probuzena a nastal ˇcas, kdy
      
      
        jim mˇel nˇekdo ukázat pravdu. A tak zatímco na univerzitách znˇely
      
      
        rušné teologické rozpravy, chodil Kalvín d˚um od domu, otevíral s
      
      
        lidmi Bibli a vyprávˇel jim o ukˇrižovaném Kristu.
      
      
        Evangelium na královském dvoˇre
      
      
        Boží prozˇretelnost dala Paˇríži další pˇríležitost k pˇrijetí evangelia.
      
      
        Lefévrovo a Farelovo volání lidé odmítli, nyní však mˇeli poselství