178
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Berquin byl uškrcen a jeho tˇelo spáleno. Pˇrestože zpráva o jeho
      
      
        smrti zarmoutila pˇríznivce reformace v celé Francii, jeho pˇríklad
      
      
        nebyl zbyteˇcný. “Také my jsme pˇripraveni,” ˇríkali stoupenci pravdy,
      
      
        “
      
      
        podstoupit smrt s radostí, s pohledem upˇreným na život, který nás
      
      
        ˇceká.” (D’Aubigné, Dˇejiny reformace v Evropˇe v dobˇe Kalvínovˇe,
      
      
        sv. 2, kap. 6)
      
      
        Bˇehem pronásledování v Meaux bylo uˇcitel ˚um reformovaného
      
      
        vyznání odebráno povolení kázat, a museli proto pˇrijmout jiná za-
      
      
        mˇestnání: Lefévre odešel po ˇcase do Nˇemecka. Farel se vrátil do
      
      
        svého rodného mˇesta ve východní Francii, aby šíˇril evangelium v
      
      
        kraji svého dˇetství. Zprávy o tom, co se stalo v Meaux, se donesly
      
      
        i tam, a pravda, kterou tak odvážnˇe hlásal, nacházela i zde své po-
      
      
        [147]
      
      
        sluchaˇce. Nepˇrátelé ovšem brzy požádali úˇrady, aby ho umlˇcely, a
      
      
        Farel byl vykázán z mˇesta. A jelikož pak už nemohl p˚usobit veˇrejnˇe,
      
      
        chodil po vesnicích a uˇcil lidi v jejich soukromí nebo na loukách
      
      
        a sám se skrýval v lesích a v jeskyních, které bývaly místem jeho
      
      
        dˇetských her. B˚uh ho pˇripravoval pro vˇetší zkoušky. Jak sám napsal:
      
      
        “
      
      
        Zkoušky, perzekuce a satanovy útoky, na které jsem byl pˇredem
      
      
        upozornˇen, se skuteˇcnˇe dostavily, a byly krutˇejší, než jsem dokázal
      
      
        snést. Avšak B˚uh je m˚uj Otec a vždycky mi dá tolik síly, kolik po-
      
      
        tˇrebuji.” (D’Aubigné, Dˇejiny reformace šestnáctého století, sv. 12,
      
      
        kap. 9)
      
      
        Podobnˇe jako v dobˇe apoštol ˚u, i nyní bylo pronásledování evan-
      
      
        geliu “spíše ku prospˇechu”
      
      
        Filipským 1,12
      
      
        .
      
      
        Ti, kdo byli vyhnáni
      
      
        z Paˇríže a z Meaux, “zaˇcali kázat evangelium všude, kam pˇrišli”
      
      
        Skutky 8,4
      
      
        .
      
      
        A tak si pravda našla cestu do mnoha zapadlých konˇcin
      
      
        Francie.
      
      
        Jan Kalvín
      
      
        B˚uh i nadále pˇripravoval pracovníky, kteˇrí mˇeli šíˇrit jeho posel-
      
      
        ství. V jedné paˇrížské škole tehdy studoval tichý, pˇremýšlivý mladík,
      
      
        který vynikal inteligencí a bystrostí úsudku, mravní ˇcistotou a bez-
      
      
        úhonností. Byl také velice horlivý v náboženských vˇecech. Díky
      
      
        své píli a nadání se brzy stal chloubou celé školy a všeobecnˇe se
      
      
        oˇcekávalo, že Jan Kalvín se stane jedním z nejschopnˇejších a nejvá-
      
      
        ženˇejších obhájc˚u církve. Nicménˇe “paprsek Božího svˇetla” pronikl
      
      
        i za hradby filozofické scholastiky a povˇer, které Kalvína obklopo-