Reformace ve Francii
173
upoutala jeho pozornost Bible a Lefévre zavedl její studium mezi
svými studenty.
Lefévre byl nadšeným ctitelem svatých a pˇripravoval dˇejiny
svˇetc˚u a muˇcedník˚u, jak o nich hovoˇrí církevní legendy. Dílo vyža-
dovalo mnoho práce, když však už mˇel zpracovanou znaˇcnou ˇcást
knihy, napadlo ho, že by mu v práci mohla pomoci Bible, a zaˇcal
ji proto s tímto zámˇerem studovat. Zjistil, že se v ní opravdu píše
o svatých, ale jinak než v ˇrímském kalendáˇri. To bylo pˇrekvapení!
Lefévre znechucenˇe odložil práci na dˇejinách svˇetc˚u a zaˇcal se vˇe-
novat studiu Písma. To, co v nˇem objevil, zaˇcal záhy také uˇcit.
V roce 1512 — tedy pˇredtím, než své p˚usobení zahájil Luther
nebo Zwingli — Lefévre napsal: “B˚uh nám prostˇrednictvím víry
dává spravedlnost, která nám jedinˇe díky jeho milosti dává právo
na vˇeˇcný život.” (Wylie, sv. 13, kap. 1) O tajemství vykoupení ˇrekl:
“
Jak nevýslovnˇe velká je to promˇena. Bezhˇríšný je odsouzen a hˇríš-
ník je vysvobozen. Požehnaný snáší zloˇreˇcení a zloˇreˇcený dostává
požehnání. Život umírá a mrtvý žije. Sláva je pˇrekonána tmou a
ˇclovˇek, který neznal nic než tápání, je odˇen slávou.” (D’Aubigné, sv.
12,
kap. 2)
Uˇcil, že sláva za spasení patˇrí jen Bohu, ˇclovˇeku pak pˇrísluší po-
slouchat. Prohlásil: “Jsi-li ˇclenem Kristovy církve, jsi ˇcástí Kristova
tˇela; patˇríš-li ke Kristovu tˇelu, máš Boží pˇrirozenost. . . Kdyby jen
lidé dokázali pochopit tuto výsadu, jak ˇcistˇe, svatˇe a bezhˇríšnˇe by
žili a s jakým opovržením by posuzovali všechnu slávu tohoto svˇeta,
když by ji porovnali se slávou, kterou dostali — se slávou, kterou
lidské oko nedokáže vnímat.” (D’Aubigné, sv. 12, kap. 2)
Vilém Farel a biskup z Meaux
Nˇekteˇrí Lefévrovi žáci nadšenˇe naslouchali jeho slov˚um a poz-
dˇeji — ještˇe dlouho po jeho smrti — dále hlásali pravdu. Jedním z
nich byl i Vilém Farel, syn zbožných rodiˇc˚u, vychovaný k tomu, aby
s bezvýhradnou vírou pˇrijímal uˇcení církve. Mohl o sobˇe prohlásit
—
podobnˇe jako kdysi apoštol Pavel: “Žil jsem podle nejpˇrísnˇejšího
smˇeru našeho náboženství jako farizeus.”
Skutky 26,5
.
Jako horlivý
katolík by nejradˇeji zniˇcil každého, kdo by se opovážil postavit proti
církvi. Pozdˇeji, když vzpomínal na toto období svého života, napsal:
“
Skˇrípal jsem zuby jako vzteklý vlk, když jsem slyšel nˇekoho mluvit
