12.
kapitola — Reformace ve Francii
Po špýrském protestu a augsburském vyznání, které znamenaly
vítˇezství reformace v Nˇemecku, následovala temná léta spor ˚u. Zdálo
se, že protestantismus, oslabený rozkolem svých pˇrívrženc˚u a útoky
nepˇrátel, je definitivnˇe odsouzen k zániku. Tisíce lidí zpeˇcetilo své
svˇedectví vlastní krví; vypukla obˇcanská válka. Nˇekteˇrí z pˇredních
zastánc˚u vˇec reformace zradili, nejušlechtilejší z knížat — stou-
penc˚u reformace — padli do rukou císaˇre a byli vláˇceni jako zajatci
od mˇesta k mˇestu. Ve chvíli, kdy se již vítˇezství zdálo na dosah,
utrpˇel císaˇr porážku. Musel se dívat, jak mu koˇrist uniká z rukou, a
nakonec musel zákonem zaruˇcit svobodu pro uˇcení, jehož zniˇcení
si pˇredsevzal jako životní cíl. Dal v sázku své království, poklady i
vlastní život, aby kacíˇrství zniˇcil; dožil se však jen toho, že vidˇel svá
vojska zniˇcená v bojích, vyprázdnˇenou pokladnu, mnohá jeho území
ohrožovaly vzpoury, zatímco víra, kterou se marnˇe snažil potlaˇcit, se
šíˇrila. Karel V. bojoval proti všemohoucí síle. B˚uh prohlásil: “Bud’
svˇetlo,” avšak císaˇr se pokoušel uchovat neporušenou tmu. Své zá-
mˇery nedokázal uskuteˇcnit. Pˇredˇcasnˇe zestárlý, vyˇcerpaný dlouhým
bojem, vzdal se nakonec tr ˚unu a uchýlil se do samoty kláštera.
Ve Švýcarsku — stejnˇe jako v Nˇemecku — nastaly pro reformaci
ˇcerné dny. Mnoho kanton˚u sice pˇrijalo reformaci, jiné se však se
slepou umínˇeností držely uˇcení ˇRíma. V katolických kantonech
pronásledovali ty, kdo toužili poznat pravdu, a to vedlo nakonec
k obˇcanské válce. Zwingli a mnozí jeho spolupracovníci padli v
krvavé bitvˇe u Kappelu; Ökolampad, zdrcený hroznými katastrofami,
zanedlouho zemˇrel. ˇRím slavil vítˇezství a na mnoha místech se zdálo,
že znovu získá všechno, co ztratil. Nicménˇe Pán, jehož úradek je od
vˇeˇcnosti, svou vˇec ani sv˚uj lid neopustil a reformace se mohla šíˇrit
do dalších zemí.
Ve Francii se první signály reformace objevily ještˇe pˇredtím,
než tam zaznˇelo jméno Martin Luther. Jedním z prvních francouz-
ských reformátor ˚u byl staˇriˇcký Lefévre, profesor paˇrížské univerzity,
upˇrímný a horlivý stoupenec papežství. Pˇri studiu staré literatury
[143]
172
