10.
kapitola — Postup reformace v Nˇemecku
Lutherovo tajuplné zmizení vyvolalo v celém Nˇemecku zdˇešení.
Lidé se velice zajímali, co s ním je; šíˇrily se ovšem i všelijaké
podivné zvˇesti a mnoho lidí se domnívalo, že byl zavraždˇen. Mnozí
naˇríkali, a nebyli to jen jeho oddaní pˇrátelé, ale i tisíce lidí, kteˇrí se
k reformaci veˇrejnˇe nepˇrihlásili. Mnozí lidé pˇrísahali, že jeho smrt
pomstí.
Pˇredstavitelé ˇrímské církve s obavami sledovali, jak se nálady
zvedají proti nim. Zpoˇcátku sice nad domnˇelou Lutherovou smrtí
jásali, ˇcasem však zjistili, že by bylo nejlepší se pˇred hnˇevivými
reakcemi veˇrejnosti nˇekam skrýt. Ani nejodvážnˇejší Lutherovy ˇciny
nezp˚usobily jeho odp˚urc˚um takové starosti jako jeho zmizení. Ti,
kdo ve své nenávisti chtˇeli zniˇcit toho troufalého reformátora, dostali
právˇe ve chvíli, kdy se stal bezmocným zajatcem, strach. Jeden z
nich prohlásil: “Jediná šance, jak se m˚užeme zachránit, je zapálit
pochodnˇe a prohledat celý svˇet, abychom Luthera našli a vrátili ho
národu, který po nˇem volá.” (D’Aubigné, sv. 9, kap. 1) Ukázalo se,
že císaˇr˚uv výnos vyznˇel naprázdno. Papežští legáti bˇesnili vzteky,
když zjistili, že se o nˇej lidé zajímají mnohem ménˇe než o Luther ˚uv
osud.
Zprávy o tom, že je v bezpeˇcí, i když jako vˇezeˇn, zmírnily vše-
obecné obavy a ještˇe více povzbudily nadšení pro Luthera. Lidé
ˇcetli Lutherovy spisy ještˇe horlivˇeji než pˇredtím. ˇRady Lutherových
pˇrívrženc˚u stále rostly; vždyt’ právˇe on bránil Boží slovo proti ob-
rovské pˇresile. Reformace nabývala na síle — “setbˇe”, kterou Luther
zasel, se daˇrilo všude. Díky jeho nepˇrítomnosti se podaˇrilo vykonat
dílo, které by se za jeho pˇrítomnosti nezvládlo. Ostatní pracovníci
cítili vˇetší odpovˇednost, když byl jejich v˚udce v ústraní, a vynaložili
všechny své síly, aby se reformace nezastavila.
Ani satan ovšem nezahálel. Pokusil se o to, o co se snažil v
každém reformním hnutí — oklamat a niˇcit lidi tím, že jim podstrˇcí
padˇelek, který vydává za originál. P˚usobení falešných krist ˚u zažila
150
