8.
      
      
        kapitola — Zde stojím a nemohu jinak
      
      
        Na nˇemecký tr ˚un nastoupil nový císaˇr, Karel V. Z ˇRíma se ihned
      
      
        vydali vyslanci, aby panovníkovi blahopˇráli; zároveˇn ho však chtˇeli
      
      
        pˇrimˇet, aby použil síly a zakroˇcil proti reformaci. Saský kurfiˇrt, je-
      
      
        muž Karel do znaˇcné míry vdˇeˇcil za svou korunu, ho však žádal, aby
      
      
        proti Lutherovi nic nepodnikal, dokud ho nevyslechne. To byla pro
      
      
        císaˇre trapná a nepˇríjemná situace. Papežští pˇrisluhovaˇci by se bez-
      
      
        pochyby nespokojili s niˇcím jiným než s císaˇrským výnosem, který
      
      
        by Luthera odsoudil k smrti. Kurfiˇrt však d˚uraznˇe prohlásil, že “ani
      
      
        jeho císaˇrská výsost ani nikdo jiný neprokázal, že Lutherovy spisy
      
      
        jsou nepravdivé,” a proto žádal o “ochranný list pro dr. Luthera, aby
      
      
        mohl pˇredstoupit pˇred tribunál vzdˇelaných, zbožných a nestranných
      
      
        soudc˚u.” (D’Aubigné, sv. 6, kap. 11)
      
      
        V té dobˇe se všeobecná pozornost soustˇredila na snˇem nˇemec-
      
      
        kých stát ˚u ve Wormsu, který se sešel krátce poté, co Karel dosedl
      
      
        na tr ˚un. Tento národní snˇem mˇel posoudit d˚uležité politické otázky
      
      
        a státní zájmy; zároveˇn to bylo poprvé, kdy se nˇemecká knížata
      
      
        mˇela sejít se svým mladým panovníkem na poradním shromáždˇení.
      
      
        Ze všech ˇcástí ˇríše pˇricházeli do Wormsu církevní a státní hodnos-
      
      
        táˇri — urození a mocní šlechtici, kteˇrí žárlivˇe stˇrežili svá dˇediˇcná
      
      
        práva, církevní knížata ve vysokých funkcích, která nijak neskrývala
      
      
        svoji nadˇrazenost, rytíˇri se svými ozbrojenými pr˚uvody, vyslanci
      
      
        cizích i vzdálených zemí. Nejvíce pozornosti však ve shromáždˇení
      
      
        vzbuzoval pˇrípad saského reformátora.
      
      
        Ještˇe pˇredtím naˇrídil císaˇr kurfiˇrtovi, aby pˇrivedl Luthera s sebou
      
      
        na snˇem; císaˇr mu zaruˇcil ochranu a slíbil, že bude moci vést ote-
      
      
        vˇrenˇe rozpravu o sporných otázkách s povolanými osobami. Luther
      
      
        si velice pˇrál pˇredstoupit pˇred císaˇre. V té dobˇe trpˇel ˇcetnými zdra-
      
      
        votními obtížemi; kurfiˇrtovi však napsal: “Nemohu-li jít do Wormsu
      
      
        v dobrém zdraví, budu tam tedy dovezen nemocný. Jestliže mˇe volá
      
      
        císaˇr, není pochyb, že je to volání samého Boha. Chtˇejí-li použít
      
      
        proti mnˇe násilí, což je velmi pravdˇepodobné (vždyt’ to není z jejich
      
      
        hlavy, když mi naˇrídili, abych pˇrišel), kladu svou pˇri do Božích ru-
      
      
        119