8.
kapitola — Zde stojím a nemohu jinak
Na nˇemecký tr ˚un nastoupil nový císaˇr, Karel V. Z ˇRíma se ihned
vydali vyslanci, aby panovníkovi blahopˇráli; zároveˇn ho však chtˇeli
pˇrimˇet, aby použil síly a zakroˇcil proti reformaci. Saský kurfiˇrt, je-
muž Karel do znaˇcné míry vdˇeˇcil za svou korunu, ho však žádal, aby
proti Lutherovi nic nepodnikal, dokud ho nevyslechne. To byla pro
císaˇre trapná a nepˇríjemná situace. Papežští pˇrisluhovaˇci by se bez-
pochyby nespokojili s niˇcím jiným než s císaˇrským výnosem, který
by Luthera odsoudil k smrti. Kurfiˇrt však d˚uraznˇe prohlásil, že “ani
jeho císaˇrská výsost ani nikdo jiný neprokázal, že Lutherovy spisy
jsou nepravdivé,” a proto žádal o “ochranný list pro dr. Luthera, aby
mohl pˇredstoupit pˇred tribunál vzdˇelaných, zbožných a nestranných
soudc˚u.” (D’Aubigné, sv. 6, kap. 11)
V té dobˇe se všeobecná pozornost soustˇredila na snˇem nˇemec-
kých stát ˚u ve Wormsu, který se sešel krátce poté, co Karel dosedl
na tr ˚un. Tento národní snˇem mˇel posoudit d˚uležité politické otázky
a státní zájmy; zároveˇn to bylo poprvé, kdy se nˇemecká knížata
mˇela sejít se svým mladým panovníkem na poradním shromáždˇení.
Ze všech ˇcástí ˇríše pˇricházeli do Wormsu církevní a státní hodnos-
táˇri — urození a mocní šlechtici, kteˇrí žárlivˇe stˇrežili svá dˇediˇcná
práva, církevní knížata ve vysokých funkcích, která nijak neskrývala
svoji nadˇrazenost, rytíˇri se svými ozbrojenými pr˚uvody, vyslanci
cizích i vzdálených zemí. Nejvíce pozornosti však ve shromáždˇení
vzbuzoval pˇrípad saského reformátora.
Ještˇe pˇredtím naˇrídil císaˇr kurfiˇrtovi, aby pˇrivedl Luthera s sebou
na snˇem; císaˇr mu zaruˇcil ochranu a slíbil, že bude moci vést ote-
vˇrenˇe rozpravu o sporných otázkách s povolanými osobami. Luther
si velice pˇrál pˇredstoupit pˇred císaˇre. V té dobˇe trpˇel ˇcetnými zdra-
votními obtížemi; kurfiˇrtovi však napsal: “Nemohu-li jít do Wormsu
v dobrém zdraví, budu tam tedy dovezen nemocný. Jestliže mˇe volá
císaˇr, není pochyb, že je to volání samého Boha. Chtˇejí-li použít
proti mnˇe násilí, což je velmi pravdˇepodobné (vždyt’ to není z jejich
hlavy, když mi naˇrídili, abych pˇrišel), kladu svou pˇri do Božích ru-
119
