108
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        nilo ve výtky a odsuzování. Mnozí církevní i svˇetští hodnostáˇri byli
      
      
        sice pˇresvˇedˇceni, že jeho teze jsou pravdivé, brzy však pochopili,
      
      
        že kdyby na nˇe pˇristoupili, vyvolalo by to velké zmˇeny. Osvícení a
      
      
        reforma v širokých lidových vrstvách by nutnˇe vedly k podlomení
      
      
        moci ˇRíma, zastavily by se nesˇcetné zdroje pˇríjm˚u plnící papežskou
      
      
        pokladnu, a to by vedlo k omezení pˇrepychu a marnotratnosti papež-
      
      
        ského dvora. Vychovat lid k takovému zp˚usobu myšlení a jednání,
      
      
        jež je vlastní odpovˇedným bytostem, nauˇcit ho, aby spasení oˇcekával
      
      
        jen od Ježíše Krista, to by vedlo k pádu papežova tr ˚unu a potažmo i
      
      
        k úplné ztrátˇe jeho moci a autority. Z tˇechto d˚uvod˚u odmítli poznání,
      
      
        které jim B˚uh nabízel. Spojili se proti Kristu a proti pravdˇe tím, že
      
      
        se postavili proti muži, kterého poslal B˚uh, aby je “osvítil”.
      
      
        Reakce ˇRíma
      
      
        Luther se roztˇrásl strachy, když si uvˇedomil, že stojí sám proti
      
      
        nejmocnˇejším silám zemˇe. Nˇekdy zapochyboval, zda ho opravdu
      
      
        vedl B˚uh, aby se vzepˇrel autoritˇe církve. Napsal: “Kdo jsem byl,
      
      
        abych se postavil proti moci papeže, pˇred kterým . . . se tˇresou krá-
      
      
        lové zemˇe a celý svˇet? . . . Nikdo nem˚uže mít ani tušení, co jsem v
      
      
        tˇechto prvních dvou letech v srdci vytrpˇel a do jaké malomyslnosti,
      
      
        ba mohu ˇríci zoufalství, jsem upadal.” (D’Aubigné, sv. 3. kap. 6)
      
      
        Nebyl však natolik opuštˇen, aby musel propadnout úplné sklíˇcenosti.
      
      
        Když ho nepodpoˇrili lidé, vzhlížel k samému Bohu a poznal, že v
      
      
        nˇem má spolehlivou oporu.
      
      
        Jednomu ze stoupenc˚u reformace Luther napsal: “K porozumˇení
      
      
        Písma se nem˚užeme dopracovat ani studiem ani moudrostí. Pˇrednˇe
      
      
        musíme zaˇcít modlitbou. Pros Pána, aby ti ze své veliké milosti
      
      
        dopˇrál správnˇe pochopit své slovo. Nikdo jiný nem˚uže vyložit Boží
      
      
        slovo než P˚uvodce tohoto slova, jak o tom sám ˇrekl: ‘A budou všichni
      
      
        uˇceni od Boha.’ Nic si neslibuj od své vlastní práce a od svého
      
      
        vlastního rozumu. Spoléhej jen na Boha a na vliv Ducha Božího.
      
      
        Vˇeˇr svˇedectví muže, který má zkušenost.” (D’Aubigné, sv. 3, kap. 6)
      
      
        V uvedených slovech je nesmírnˇe d˚uležité pouˇcení pro ty, kdo cítí,
      
      
        že je B˚uh povolává, aby seznámili jiné s pravdami, jež mají klíˇcový
      
      
        význam pro tuto dobu. Tyto pravdy vyvolají nepˇrátelství satana a
      
      
        lidí, kteˇrí si oblíbili satanem vymyšlené bajky. V boji s mocnostmi
      
      
        zla je potˇrebné nˇeco víc než pouze síla rozumu a lidského vˇedˇení.