Muž, kterého doba potˇrebovala
103
nˇejaké peklo, pak je ˇRím postaven na nˇem. Toto mˇesto je bezedný
jícen, který chrlí všechny druhy hˇríchu.” (D’Aubigné, sv. 2, kap. 6)
Krátce pˇredtím vydal papež výnos, kterým sliboval odpustky
všem, kdo po kolenou vystoupí po “Pilátových schodech”, o nichž se
tvrdilo, že prý po nich sestupoval náš Spasitel, když opouštˇel Pilátovu
soudní sí ˇn, a které byly údajnˇe zázraˇcným zp˚usobem pˇreneseny
z Jeruzaléma do ˇRíma. Luther jednoho dne zbožnˇe zdolával tyto
schody po kolenou, když se mu náhle zdálo, že slyší hlas podobný
hromu, který mu ˇríká: “Spravedlivý bude žít z víry.”
ˇRíman˚um 1,17
.
Luther rychle vyskoˇcil a uhánˇel pryˇc z toho místa hanby a hr˚uzy.
Slova, která tehdy slyšel, na nˇej nikdy nepˇrestala silnˇe p˚usobit. Od
té doby chápal jasnˇeji než kdykoli dˇríve, jak je nesmyslné vˇeˇrit,
že si ˇclovˇek m˚uže spasení zasloužit svými skutky, a jak je d˚uležité
vˇeˇrit v zásluhy Ježíše Krista. Otevˇrely se mu oˇci, aby poznal faleš
papežství, a z˚ustaly už otevˇreny natrvalo. Po tˇechto zkušenostech
nechal ˇRím za zády jednou provždy — odvrátil se od nˇeho i “svým
[88]
srdcem”. Tento odstup se pak trvale zvˇetšoval, až nakonec Luther
veškeré styky s ˇrímskou církví pˇrerušil úplnˇe.
Za kazatelnou
Po návratu z ˇRíma získal Luther na wittenberské univerzitˇe hod-
nost doktora teologie. Tehdy se mu naskytla nebývalá pˇríležitost
—
možnost vˇenovat se studiu Písma, které tolik miloval. Slavnostnˇe
se zavázal, že bude celý sv˚uj život pilnˇe studovat a vˇernˇe kázat Boží
slovo, a nikoli výroky a uˇcení ˇrímské církve. Už nebyl pouhým
mnichem nebo profesorem, ale povˇeˇreným zvˇestovatelem Bible.
Byl povolán, aby jako pastýˇr sytil Boží lid, který hladoví a žízní
po pravdˇe. S pˇresvˇedˇcením hlásal, že kˇrest’ané mají pˇrijímat jen ta-
kové uˇcení, které se zakládá na autoritˇe Písma svatého. Tato slova, v
nichž je obsažena hlavní zásada reformace, otˇrásala samými základy
papežské moci.
Luther pochopil, jaké nebezpeˇcí spoˇcívá v tom, když se lidmi
vymyšlené uˇcení staví nad Boží slovo. Nebál se kritizovat nevˇeru
uˇcenc˚u; útoˇcil proti filozofii a teologii, které svým vlivem tak dlouho
ovládaly lid. Odsuzoval takové uˇcení nejen jako bezcenné, ale také
jako zhoubné; usiloval o to, aby jeho posluchaˇci spíše než na vý-
