Vˇerní až do smrti
97
husitských artikul ˚u i Bible samé mohl pˇrevrátit jejich smysl tak, aby
se hodily jeho cíl ˚um.
Znaˇcná ˇcást ˇCech˚u poznala, že byli pˇripraveni o svou svobodu, a
nemohli se smlouvou souhlasit. Vznikly spory, které vedly k boj ˚um
a krveprolití. Za tˇechto boj ˚u padl ušlechtilý Prokop a ˇCechy ztratily
svou svobodu.
Zikmund, který zradil Husa a Jeronýma, se stal ˇceským králem.
Nedbal na své sliby, že bude zastávat práva ˇCech˚u, a zaˇcal hned
zavádˇet a upevˇnovat v zemi papežskou nadvládu. Jeho podˇrízenost
ˇRímu mu však žádný velký zisk nepˇrinesla. Vždyt’ celá dvˇe dese-
tiletí svého života se musel potýkat s nejr˚uznˇejšími nesnázemi a
váleˇcnými útrapami. Na váleˇcném poli se mu však pˇríliš nevedlo
—
dlouhé a neplodné války jenom vysávaly královskou pokladnu.
Zemˇrel po roce vlády, své království zanechal na pokraji obˇcanské
[83]
války a svým potomk˚um odkázal zneuctˇené jméno.
Spory, boje a krveprolévání nebraly konce. Cizí vojska opˇet
napadla ˇCechy a vnitˇrní rozkol dál rozvracel národ. Lidé, kteˇrí z˚ustali
vˇerni evangeliu, byli vystaveni krvavému pronásledování.
Jednota bratrská
Když jejich dˇrívˇejší bratˇri, kteˇrí uzavˇreli dohodu s ˇRímem, pˇrijali
bludy ˇRíma, vytvoˇrili ti, kdo usilovali o prvotní víru, novou církev,
kterou nazvali “jednota bratrská”. Tím proti sobˇe poštvali nepˇrátel-
ské síly rekrutující se ze všech vrstev národa. I v této tˇežké dobˇe
však z˚ustali pevní. Pˇrestože se museli ukrývat v lesích a jeskyních, i
nadále se scházeli ke ˇctení Božího slova a k bohoslužbám.
Od posl ˚u, které tajnˇe vyslali do r˚uzných zemí, se dozvˇedˇeli, že
tu a tam jsou “jednotliví vyznavaˇci pravdy, nˇekolik v tom mˇestˇe,
nˇekolik v jiném, kteˇrí jsou právˇe tak jako oni vystaveni pronásledo-
vání, a že v Alpách je starobylá církev, která je založena na Písmu
svatém a bojuje proti modláˇrské zkaženosti ˇRíma.” (Wylie, sv. 3,
kap. 19) Tato zprávu je velice potˇešila a hned se rozhodli navázat s
valdenskými kˇrest’any písemný styk.
ˇCechové z˚ustali vˇerni evangeliu, a byli proto krutˇe pronásledo-
váni. I v “nejtemnˇejší hodinˇe” však vyhlíželi k obzoru jako lidé, kteˇrí
oˇcekávají nové jitro. “Prožívali zlé ˇcasy, avšak . . . nezapomínali na
slova, která kdysi pronesl Hus a která pak opakoval Jeroným, že totiž
