96
Velké drama vˇek˚u
puštˇení i nejhorších zloˇcin˚u; všichni, kdo ve válce padnou, pak mˇeli
obdržet bohatou odmˇenu v nebi. Ti, kdo pˇrežijí, mˇeli sklidit pocty a
[82]
bohatství pˇrímo na bitevním poli. Obrovské vojsko tak znovu vstou-
pilo na ˇceskou p˚udu. Husitští bojovníci pˇred ním ustupovali, a tak
lákali vetˇrelce, kteˇrí pokládali své vítˇezství za jistou vˇec, dál a dál
do vnitrozemí. Nakonec se Prokop se svým vojskem zastavil, obrátil
se ˇcelem k nepˇríteli a pˇripravil se k bitvˇe. Kˇrižáci nyní pochopili
sv˚uj omyl a oˇcekávali ve svém táboˇre husitský útok. Když uslyšeli
hluk blížícího se vojska, dˇríve než se husité v˚ubec objevili, padla
na kˇrižáky hr ˚uza. Knížata, velitelé i prostí vojáci odhazovali zbranˇe
a prchali na všechny strany. Marnˇe se papežský legát, který tažení
vedl, snažil znovu zorganizovat vystrašené a rozprchlé vojsko. Na-
konec byl sám stržen proudem prchajících. Jeho armáda se rozutekla
a vítˇezové znovu získali tuˇcnou koˇrist.
Obrovské vojsko — vyslané nejsilnˇejšími národy Evropy, voj-
sko stateˇcných váleˇcník˚u, vycviˇcených a vybavených k boji — tak
podruhé uprchlo bez jediné rány pˇred obránci malého a do té doby
slabého národa. Byl to projev Boží moci. Vetˇrelce zachvátila nadpˇri-
rozená hr ˚uza. B˚uh, který porazil faraónova vojska u Rudého moˇre a
obrátil na útˇek madiánská vojska pˇred Gedeónem a jeho tˇremi sty
muži, který jedné noci pˇremohl vojska pyšné Asýrie, znovu zmaˇril
moc utlaˇcovatele. “Tˇrást se budou strachem, strachem, jaký ještˇe
nebyl. Kosti toho, kdo tˇe oblehl, B˚uh rozmetá, zahanbíš je, protože
je B˚uh zavrhl.”
Žalm 53,6
.
Pˇredstavitelé papežství ztratili nadˇeji, že zvítˇezí silou, proto se
nakonec uchýlili k diplomacii. Podaˇrilo se jim dosáhnout kompro-
misu. Veˇrejnˇe prohlašovali, že ˇCech˚um dávají svobodu svˇedomí,
ve skuteˇcnosti se však dopustili zrady a vydali ˇCechy pod ˇrímskou
korouhev. ˇCeši si jako podmínku usmíˇrení s ˇRímem kladli uznání
ˇctyˇr požadavk˚u: svobodné hlásání Božího slova, právo pˇrijímat chléb
i víno pro celou církev, používání mateˇrského jazyka pˇri bohoslužbˇe
a vylouˇcení duchovenstva ze všech svˇetských úˇrad˚u a jeho podˇrízení
pravomoci civilních soud˚u. Papežské úˇrady nakonec “daly sv˚uj sou-
hlas; tyto ˇctyˇri artikuly husit ˚u pˇrijímají, ovšem s tím, že právo jejich
výkladu, tj. pˇresného urˇcení jejich obsahu, náleží snˇemu, ˇcili jinými
slovy papeži a císaˇri” (Wylie, sv. 3, kap. 18). To byl základ pro
uzavˇrení smlouvy. ˇRím tak lstí a podvodem dosáhl toho, co se mu
nepodaˇrilo získat na váleˇcném poli; prosazením vlastního výkladu
