240
Velké drama vˇek˚u
snášeli útrapy a odˇríkání života v divoˇcinˇe, svými slzami a svým
potem zavlažovali strom svobody, až hluboko zakoˇrenil.”
Bibli pokládali za základ víry, zdroj moudrosti a chartu svobody.
Jejím zásadám pilnˇe uˇcili v rodinách, ve školách a v kostelech.
D˚usledky se projevily v dobrém hospodaˇrení, moudrosti, poctivosti a
stˇrídmosti. ˇClovˇek mohl v osadˇe puritán˚u žít léta, “aniž spatˇril opilce,
uslyšel proklínání nebo potkal žebráka” (Bancroft, ˇcást 1, kap. 19,
odst. 25). Prokázalo se, že zásady Bible jsou nejjistˇejší zárukou
národní velikosti. Slabé a izolované osady vyrostly v konfederaci
silných stát ˚u a svˇet s údivem sledoval “církev bez papeže a stát bez
krále”, jak žije v pokoji a prosperitˇe.
Bˇrehy Ameriky však také lákaly stále vˇetší poˇcet pˇristˇehovalc˚u,
kteˇrí sem pˇricházeli ze zcela jiných d˚uvod˚u, než jaké sem pˇrivedly
první “poutníky”. Aˇckoli jejich prostá víra a ˇcistota mˇely velkou,
pˇretváˇrející sílu, jejich vliv se nyní stále zmenšoval, úmˇernˇe stoupa-
jícímu poˇctu obyvatel, kteˇrí hledali jen hmotné výhody.
Zásada, pˇrijatá prvními osadníky, že jen ˇclenové církve mohou
volit nebo být voleni do státní správy, vedla k hrozným konc˚um.
První osadníci ji p˚uvodnˇe pˇrijali proto, aby uchovali ˇcistotu státu, v
d˚usledku však pˇrivodila rozklad církve. Protože ˇclenství v církvi bylo
podmínkou úˇcasti pˇri volbách i podmínkou k získání úˇradu, pˇripojili
se k církvi mnozí, kteˇrí sledovali pouze své osobní zájmy, aniž
by prožili skuteˇcnou zmˇenu srdce. Díky pˇrílivu neobrácených lidí
docházelo ovšem v církvích k výrazným zmˇenám; dokonce i kazateli
se stávali lidé, kteˇrí nejen uˇcili bludy, ale ani neznali pˇretváˇrející moc
Ducha svatého. Tím se znovu potvrdilo, co se už tolikrát projevilo
v dˇejinách církve od doby Konstantina až do dnešních dn˚u — totiž
jak neblahé následky pˇrináší každý pokus budovat církev pomocí
státu, snaha prosadit svˇetskou mocí evangelium Ježíše Krista, který
prohlásil: “Moje království není z tohoto svˇeta.”
Jan 18,36
.
Jakékoli
spojení církve se státem, byt’ jen nepatrné, nepˇribližuje svˇet církvi, i
když se to tak m˚uže jevit, ale ve skuteˇcnosti vždy pˇribližuje církev
svˇetu.
Další generace témˇeˇr úplnˇe zapomnˇela na významnou zásadu
hlásanou Robinsonem a Rogerem Williamsem — že poznání pravdy
postupnˇe roste a že vˇeˇrící mají ochotnˇe pˇrijímat všechno svˇetlo, které
vyzaˇruje z Božího slova. Protestantské církve v Americe — právˇe
tak jako v Evropˇe —, které pˇrijaly požehnání reformace, nepokraˇco-
