Page 243 - Velké drama věků (1995)

Za svobodou do svˇeta
239
Ve slavném dokumentu, který ameriˇctí pˇredkové vydali jako svou
chartu práv — v Prohlášení nezávislosti — se ˇríká: “Pokládáme za
samozˇrejmé, že všichni lidé byli stvoˇreni jako sobˇe rovni a Stvoˇritel
jim dal nezcizitelná práva, mezi nˇež patˇrí právo na život, svobodu a
úsilí o štˇestí.” Ústava zaruˇcuje nedotknutelnost a neporušitelnost svˇe-
domí naprosto jasnými slovy: “Jako kvalifikace pro jakýkoli veˇrejný
úˇrad ve Spojených státech nesmí být nikdy vyžadována náboženská
pˇríslušnost.” “Kongres nesmí vydat zákon, který by pˇredepisoval
vyznávání urˇcitého náboženství nebo omezoval svobodné vyznávání
náboženství.”
Tv˚urci ústavy uznávali vˇeˇcnou zásadu, že vztah ˇclovˇeka k Bohu
je mimo rámec lidského zákonodárství a že jeho právo na svobodu
svˇedomí je nezadatelné. Tuto pravdu není nutné dokazovat, vyplývá
z podstaty naší bytosti. Právˇe toto vˇedomí dalo mnoha lidem sílu
postavit se proti lidským zákon˚um a nepovolit ani v plamenech
hranic. Pochopili, že jejich odpovˇednost v˚uˇci Bohu je nadˇrazena nad
lidská naˇrízení a jiní lidé nemají právo ovládat jejich svˇedomí. Je to
pˇrirozená zásada, která nem˚uže být niˇcím odstranˇena.” (Kongresové
dokumenty USA, série 200, dokument ˇc. 271)
Nová existence v Novém svˇetˇe
Když se po Evropˇe rozšíˇrily zprávy o zemi, kde každý m˚uže
užívat plod˚u své práce a žít podle hlasu svého svˇedomí, vydaly se k
[197]
bˇreh˚um Nového svˇeta tisíce lidí. Poˇcet osad rychle nar˚ustal. “Stát
Massachusetts vydal zvláštní zákon, který umožˇnoval volný vstup a
pomoc z veˇrejných prostˇredk˚u kˇrest’an˚um jakékoli národnosti, ‘kteˇrí
utíkali za Atlantický oceán pˇred válkami, hladem nebo pˇred útlakem
perzekutor˚u’. Tak se uprchlíci a utlaˇcovaní stali podle ustanovení
zákona hosty státu.” (Martyn, díl 5, str. 417) Bˇehem dvaceti let od
[198]
prvního pˇristání v Plymouthu se v Nové Anglii usadily tisíce “pout-
ník˚u”.
Pro dosažení cíle, po kterém toužili, “se spokojili s tím, že uhájili
holou existenci skromným životem v pilné práci. Nepožadovali od
p˚udy nic víc než úrodu úmˇernou vynaložené práci. Neutˇešovali se
klamnými pˇredstavami o záˇrivé budoucnosti. . . Byli spokojeni s po-
zvolným, ale trvalým pokrokem svého spoleˇcenského ˇrádu. Trpˇelivˇe