Vˇerní až do smrti
      
      
        85
      
      
        vedla k nár ˚ustu zloˇcinnosti. Papežové však nez˚ustali jen u vynášení
      
      
        klateb; boj o moc je nutil získat vyzbrojené vojsko. K tomu ovšem
      
      
        potˇrebovali peníze, které si opatˇrili tím, že prodávali r ˚uzné výhody,
      
      
        úˇrady a církevní požehnání (viz Dodatek ˇc. 16). Také knˇeží napo-
      
      
        dobovali své nadˇrízené. Aby znemožnili své odp˚urce a posílili své
      
      
        vlastní pozice, uchylovali se ke svatokupectví a násilí. Hus stále od-
      
      
        vážnˇeji kritizoval ohavnosti tolerované ve jménu náboženství. Nebál
      
      
        se veˇrejnˇe obvinit nejvyšší církevní pˇredstavitele ze zodpovˇednosti
      
      
        za hluboký úpadek, do kterého se kˇrest’anstvo dostalo.
      
      
        Zdálo se, že Praha je znovu na pokraji krvavého sporu. Jako v
      
      
        dávných dobách byl Boží služebník obvinˇen, “že uvádí do zkázy
      
      
        Izrael”.
      
      
        1.
      
      
        Královská 18,17
      
      
        .
      
      
        Na mˇesto byla znovu uvalena klatba a
      
      
        Hus opˇet odešel do svého rodného kraje. Svˇedectví, jež tak vˇernˇe
      
      
        šíˇril ze své milované Betlémské kaple, bylo umlˇceno. Nyní mˇel
      
      
        promluvit z vyšší kazatelny, a to ke všem kˇrest’an˚um, dˇríve než
      
      
        položí sv˚uj život “na oltáˇr pravdy”.
      
      
        Svolání snˇemu v Kostnici
      
      
        K nápravˇe zla, které niˇcilo Evropu, byl svolán do Kostnice všeo-
      
      
        becný církevní snˇem. Snˇem svolal na pˇrání císaˇre Zikmunda jeden ze
      
      
        tˇrí soupeˇrících papež˚u, Jan XXIII. Žádost o svolání snˇemu nebyla pa-
      
      
        peži Janu pˇríliš po chuti, protože jeho povaha a ˇcinnost sotva mohly
      
      
        snést provˇeˇrování, i kdyby je vedli preláti s tak uvolnˇenou mravností,
      
      
        jakými tehdy církevní hodnostáˇri bezpochyby byli. Neodvážil se
      
      
        však vzdorovat Zikmundovˇe v˚uli (viz Dodatek ˇc. 17).
      
      
        Hlavními cíli, jichž mˇel snˇem dosáhnout, bylo odstranˇení rozkolu
      
      
        v církvi a likvidace kacíˇrství. Proto byli pˇred snˇem pˇredvoláni oba
      
      
        vzdoropapežové i hlavní šiˇritel nových názor˚u Jan Hus. Vzdoropa-
      
      
        pežové se obávali o vlastní bezpeˇcnost, proto se osobnˇe nedostavili,
      
      
        ale dali se zastoupit svými vyslanci. Aˇckoli papež Jan byl formálnˇe
      
      
        svolavatelem snˇemu, ve skuteˇcnosti pˇristupoval k zasedání s velkou
      
      
        ned˚uvˇerou — podezíral totiž císaˇre, že má v úmyslu ho sesadit.
      
      
        Obával se, že bude brán k odpovˇednosti za neˇresti, jimiž zneuctil
      
      
        papežskou korunu, a za zloˇciny, které spáchal, aby ji získal. Pˇresto
      
      
        však pˇrijel do Kostnice v okázalém pr ˚uvodu, za doprovodu nejvyš-
      
      
        ších církevních hodnostáˇr˚u a dalších dvoˇran˚u. K uvítací ceremonii
      
      
        se sešlo všechno duchovenstvo i hodnostáˇri mˇesta s poˇcetným zástu-