544
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        vydané roku 1844 duchovní, aby vytrhávali vˇeˇrícím z rukou Bible
      
      
        pˇreložené do mateˇrského jazyka!
      
      
        Jistý obrat se projevil teprve za papeže Lva XIII. Každému
      
      
        bylo dovoleno mít schválená biblická vydání p˚uvodního textu a
      
      
        starého katolického pˇrekladu. Nekatolická vydání Bible mohla být
      
      
        používána jen k vˇedeckým studiím, nebylo-li v pˇredmluvách a v
      
      
        poznámkách uvádˇeno nˇeco proti katolické vˇerouce. Katolíci smˇeli
      
      
        ˇcíst Bibli ve své mateˇrštinˇe pouze tehdy, bylo-li vydání schváleno
      
      
        papežem, povoleno biskupem a opatˇreno poznámkami. Protestantské
      
      
        pˇreklady byly pokládány za podvrhy!
      
      
        Pˇres všechny pˇrekážky a pˇres dˇrívˇejší odpor m˚užeme v katolické
      
      
        církvi posledních desetiletí pozorovat silné hnutí ve prospˇech Bible.
      
      
        V roce 1933 bylo založeno Katolické biblické dílo a v roce 1943
      
      
        se Pius XII. ve své encyklice “Divino afflante spiritu” pˇrihlásil ke
      
      
        snahám biblického díla. Cílem hnutí je šíˇrení Bible a pomoc jejímu
      
      
        pochopení.
      
      
        Dodatek ˇc.4 Uctívání obraz ˚u
      
      
        “
      
      
        Uctívání obraz˚u . . . bylo jedním z tˇech blud˚u, které se vplížily
      
      
        do církve skrytˇe a témˇeˇr nepozorovanˇe. Tato zhoubná zvyklost se
      
      
        jako jiná kacíˇrství nevyvinula najednou, nebot’ v tom pˇrípadˇe by se
      
      
        setkala s rozhodným nesouhlasem a s odmítnutím. Zaˇcalo to však
      
      
        pod naprosto nevinnou záminkou a pak se postupnˇe zavádˇel jeden
      
      
        zvyk za druhým, až církev hluboko zabˇredla do skuteˇcného modláˇr-
      
      
        ství, aniž pˇritom narazila na nˇejaký odpor, ba aniž jí to nˇekdo v˚ubec
      
      
        vytknul. A když se pak koneˇcnˇe objevily snahy o jeho vymýcení,
      
      
        zjistilo se, že zlo již zapustilo koˇreny tak hluboko, že je nelze od-
      
      
        stranit. Nutno to pˇriˇcíst modláˇrskému sklonu lidského srdce a jeho
      
      
        náchylnosti sloužit výtvoru více než Stvoˇriteli. . . ”
      
      
        “
      
      
        Sochy a obrazy byly poprvé zavedeny do kostel ˚u ne proto,
      
      
        aby se uctívaly, nýbrž jednak místo knih, aby byly pouˇcením pro
      
      
        ty, kdo neumˇejí ˇcíst, jednak aby ovlivˇnovaly myšlení vˇeˇrících. Je
      
      
        pochybné, zda to splnilo tento zámˇer. I kdybychom pˇripustili, že
      
      
        tomu tak zpoˇcátku bylo, brzy tomu tak být pˇrestalo. Ukázalo se, že
      
      
        obrazy a sochy umístˇené v kostelech spíše zatemˇnují, než osvˇecují
      
      
        mysl nevˇedomých — spíše zmenšují, než zvyšují zbožnost vˇeˇrících.
      
      
        I když byly urˇceny k tomu, aby upoutaly lidskou mysl k Bohu,