Doba soužení
495
27,5
.
Jejich víra nezakolísá, i když nedostanou okamžitˇe odpovˇed’ na
své modlitby. Navzdory úzkosti, hr ˚uzám a tˇežkostem se nepˇrestávají
modlit. Pevnˇe se drží Boha — tak jako se Jákob držel andˇela — a ve
svém srdci volají: “Nepustím tˇe, dokud mi nepožehnáš.”
Kdyby Jákob už pˇredtím nelitoval svého hˇríchu — že získal
prvorozenství podvodem —, B˚uh by jeho modlitbu nevyslyšel a
nezachoval by milostivˇe jeho život. Podobnˇe by byli pˇremoženi v
dobˇe soužení Boží vˇerní — trápící se strachem a úzkostí, kdyby
mˇeli nˇejaké nevyznané hˇríchy. Zoufalství by je zbavilo víry a nemˇeli
by jistotu, že mohou Boha prosit o vysvobození. Budou si plnˇe
uvˇedomovat svou nehodnost, nebudou však muset odhalovat žádné
skryté nepravosti. Jejich hˇríchy už byly pˇredloženy na soudu — byly
už vymazány a B˚uh na nˇe už více nevzpomene.
Satan se snaží pˇrivést lidi k pˇresvˇedˇcení, že B˚uh bude pˇrehlížet
jejich nevˇernost v drobných záležitostech života. Pán však jednáním
s Jákobem ukazuje, že v žádném pˇrípadˇe nebude schvalovat nebo
trpˇet zlo. Satan pˇrem˚uže všechny, kdo se pokoušejí omlouvat nebo
skrývat své hˇríchy, kdo dovolují, aby jejich hˇríchy z˚ustávaly v ne-
beských knihách nevyznané a neodpuštˇené. ˇCím lépe znají Boží v˚uli
a ˇcím vyšší postavení zastávají, tím více jejich nesprávné chování
Boha rmoutí, a tím snadnˇeji nad nimi nepˇrítel zvítˇezí. Lidé, kteˇrí
odkládají pˇrípravu na Boží den, ji nedoženou v dobˇe soužení ani
kdykoli pozdˇeji — jejich pˇrípad je beznadˇejný.
Zatímco formální kˇrest’ané, kteˇrí nastoupí do posledního straš-
ného boje nepˇripraveni, budou v zoufalství a úzkosti vyznávat své
hˇríchy, velký odp˚urce bude mít z jejich útrap potˇešení. Jejich vyznání
se svou podstatou ˇradí k vyznání Ezaua nebo Jidáše. Tito lidé totiž
naˇríkají nad následky svého pˇrestoupení, nikoli nad samotným hˇrí-
chem. Necítí pravou lítost, zlo se jim neoškliví. Vyznávají sv˚uj hˇrích
ze strachu pˇred trestem, ale podobnˇe jako kdysi egyptský faraón i
oni by se znovu postavili proti Bohu, kdyby byl trest odvolán.
Jákob˚uv pˇríbˇeh je také ujištˇením, že B˚uh neodvrhne ty, kdo byli
podvedeni, pokoušeni a svedeni k hˇríchu, ale pak se vrátili k Bohu s
opravdovou lítostí. Satan se bude snažit tyto lidi zniˇcit, Boží andˇelé
jim však v dobˇe nebezpeˇcí poskytnou útˇechu a ochranu. Satanovy
útoky jsou prudké a rozhodné, jeho lži záludné; B˚uh však sleduje
sv˚uj lid a slyší jeho volání. Pˇres nesmírné utrpení, kdy se zdá, že je
pohltí ohnivé plameny, vyjdou nakonec “z ruky” toho, kdo je oˇcistí,
