Naše jediná jistota
477
spoutané v okovech bludu. Vidí, že Bible jasnˇe pˇredstavuje aktuální
pravdu pro tuto dobu, cítí, že její hlásání provází moc Ducha sva-
tého, a pˇresto se nechávají od pravého poznání odvést negativním
postojem duchovenstva. I když jejich rozum a svˇedomí jsou pˇre-
svˇedˇceny, neodvažují se tito zaslepení lidé myslet jinak než jejich
duchovní. Sv˚uj vlastní úsudek, sv˚uj vˇeˇcný prospˇech obˇetují nevˇeˇre,
pýše a pˇredsudk˚um druhých lidí.
Satan využívá vliv lidí, aby spoutal své zajatce. Na svoji stranu
získává tisíce lidí tím, že je jemnými nitkami náklonnosti pˇripou-
tává k nepˇrátel ˚um Kristova kˇríže. Nezáleží na tom, ke komu svou
obˇet’ pˇripoutá, zda k rodiˇc˚um, dˇetem, manželovi nebo k pˇrátel ˚um.
Výsledek je vždy stejný. Odp˚urci pravdy se snaží ovládnout jejich
svˇedomí, a ti, které ovládají, nemají dost odvahy nebo nezávislosti,
aby se ˇrídili vlastním vˇedomím povinnosti.
Boží pravda a sláva jsou neoddˇelitelné. Není možné uctívat Boha
bludnými názory, máme-li po ruce Bibli. Nˇekteˇrí lidé prohlašují, že
nezáleží na tom, ˇcemu ˇclovˇek vˇeˇrí, jen když žije spravedlivˇe. Víra
však utváˇrí náš život. Jestliže máme “svˇetlo a pravdu” na dosah ruky,
a pˇritom nevyužíváme pˇríležitostí, kdy je m˚užeme slyšet ˇci vidˇet,
pak je vlastnˇe zavrhujeme — volíme radˇeji tmu než svˇetlo.
“
Nˇekdy se ˇclovˇeku zdá cesta pˇrímá, ale nakonec pˇrivede k smrti.”
Pˇrísloví 16,25
.
Nevˇedomost není omluvou pro blud nebo hˇrích,
[387]
když má ˇclovˇek možnost poznat Boží v˚uli. Když poutník dorazí na
rozcestí, ukazatel mu vysvˇetlí, kam vedou cesty, které odtud vychází.
Jestliže jej však ignoruje a vybere si tu cestu, která se mu zdá pravá,
pak — bez ohledu na to, jak dalece je upˇrímný — pravdˇepodobnˇe
zvolí nesprávnou cestu.
B˚uh nám dal své slovo, abychom se mohli seznámit s jeho uˇce-
ním a abychom vˇedˇeli, co od nás požaduje. Když za Ježíšem pˇrišel
znalec zákona s dotazem: “Co mám dˇelat, abych mˇel podíl na vˇeˇc-
ném životˇe?”, Spasitel ho odkázal na Písmo a ˇrekl: “Co je psáno v
Zákonˇe? Jak to tam ˇcteš?” Nevˇedomost nebude omluvou pro mladé
ani staré, nezprostí je trestu za pˇrestupování Božího zákona, protože
mají v rukou znˇení toho zákona, jeho zásad a požadavk˚u. Nestaˇcí mít
dobré úmysly, nestaˇcí konat to, co ˇclovˇek pokládá za správné nebo
co mu kazatel ˇrekne, že je správné. Jde o vˇeˇcný život a každý by mˇel
sám studovat Písmo. ˇClovˇek m˚uže mít sebepevnˇejší pˇresvˇedˇcení a
sebevˇetší jistotu, že kazatel ví, co je pravda, na tom však nem˚uže
