3.
      
      
        kapitola — Postupný úpadek
      
      
        Apoštol Pavel ve svém druhém listu Tesalonickým pˇredpovˇedˇel
      
      
        velké odpadnutí, které vyústí v nastolení papežské moci. Napsal,
      
      
        že Krist ˚uv den nenastane, “dokud nedojde ke vzpouˇre proti Bohu a
      
      
        neobjeví se ˇclovˇek nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor
      
      
        a povýší se nade všecko, co má jméno Boží nebo ˇcemu se vzdává
      
      
        božská pocta. Dokonce usedne v chrámu Božím a bude se vydávat
      
      
        za Boha.” Dále apoštol upozor ˇnuje spoluvˇeˇrící, že “ta nepravost již
      
      
        p˚usobí”.
      
      
        2.
      
      
        Tesalonickým 2,3.4.7
      
      
        .
      
      
        Již ve své dobˇe vidˇel, jak se do
      
      
        církve vkrádají bludy, které pˇripravují p˚udu pro vznik papežství.
      
      
        Poznenáhlu, nejprve pokradmu a v tichosti, pozdˇeji už zjevnˇeji,
      
      
        jak nabývalo na síle a získávalo nadvládu nad myšlením lidí, pro-
      
      
        vádˇelo “tajemství nepravosti” své podvodné a rouhavé dílo. Témˇeˇr
      
      
        nepozorovanˇe vnikaly pohanské zvyky do kˇrest’anské církve. Kruté
      
      
        pronásledování církve od pohan˚u utlumilo na ˇcas ochotu k ústupk˚um
      
      
        a pˇrizp˚usobování. Když však pronásledování ustalo a kˇrest’anství
      
      
        proniklo do královských palác˚u, vymˇenilo skromnou prostotu, kte-
      
      
        rou se vyznaˇcoval Kristus a jeho apoštolové, za okázalost a pýchu
      
      
        pohanských knˇeží a vládc˚u. Na místo Božích požadavk˚u postavilo
      
      
        lidské názory a tradice. Formální obrácení císaˇre Konstantina na
      
      
        poˇcátku ˇctvrtého století pˇrijali kˇrest’ané s velkým nadšením. Když
      
      
        svˇet, formálnˇe odˇený spravedlností, vstoupil do církve, postupoval
      
      
        již rozklad velmi rychle. Zdánlivˇe poražené pohanství vlastnˇe zví-
      
      
        tˇezilo. Pohanské myšlení ovládlo církev. Pohanské nauky, obˇrady
      
      
        a povˇery byly zapracovány do vˇerouky a bohoslužby formálních
      
      
        Kristových následovník˚u.
      
      
        Kompromis mezi pohanstvím a kˇrest’anstvím vedl k tomu, že se
      
      
        zaˇcal prosazovat “ˇclovˇek hˇríchu”, o nˇemž proroctví pˇredpovˇedˇelo,
      
      
        že se bude stavˇet proti Bohu a vyvyšovat se nad nˇej. Obrovská
      
      
        soustava falešného náboženství je mistrovským dílem satanovy moci
      
      
        —
      
      
        pomníkem jeho úsilí dosednout na tr ˚un, aby vládl zemi podle své
      
      
        v˚ule.
      
      
        43