Svoboda svˇedomí ohrožena
461
a povˇerami se obhájci nedˇele pokoušeli od˚uvodnit její svatost (viz
Roger de Hoveden, Annals, díl II, str. 528—530).
Ve Skotsku a v Anglii získala církev vˇetší respekt pro nedˇeli tím,
že k ní pˇridala ˇcást starobylé soboty. Doba, kdy se mˇela svˇetit, se
však lišila. Skotský král vydal pˇríkaz, že “za svatou se má pokládat
sobota od dvanácti hodin v poledne” a že nikdo se od této hodiny až
do pondˇelního rána nesmí zabývat svˇetskými záležitostmi (Morer,
str. 290.291).
Pˇrestože se pˇredstavitelé církve usilovnˇe snažili prosadit svˇecení
nedˇele, sami veˇrejnˇe uznávali, že sobota byla dána Boží autoritou,
zatímco nedˇele je lidské ustanovení, které má sobotu nahradit. Tak v
šestnáctém století papežská rada prohlásila: “Necht’ všichni kˇres-
t’ané mají na mysli, že sedmý den je posvˇecen Bohem a je uznáván a
zachováván nejen Židy, nýbrž i všemi ostatními, kteˇrí uctívají Boha,
aˇckoli jsme my, kˇrest’ané, zmˇenili jejich sabat na Den Pánˇe.” (Morer,
str. 281.282) Lidé, kteˇrí zmˇenili Boží zákon, dobˇre vˇedˇeli, co dˇelají.
Opovážlivˇe se vyvýšili nad Boha.
Názornou ukázkou postoje ˇRíma v˚uˇci tˇem, kdo s ním nesouhla-
sili, je dlouhotrvající krvavé pronásledování valdenských, z nichž
nˇekteˇrí zachovávali sobotu. Podobnˇe však pro svou vˇernost ˇctvrtému
pˇrikázání trpˇeli i mnozí další. V tomto smˇeru jsou významné zvláštˇe
dˇejiny církve v Etiopii. V temném stˇredovˇeku totiž svˇet zapomnˇel na
kˇrest’any ve stˇrední Africe, kteˇrí tak po celá staletí mohli svobodnˇe
[374]
vyznávat svou víru. Když se pak ˇRím o nich dovˇedˇel, vyvinul na
etiopského císaˇre nátlak, aby uznal papeže jako Kristova zástupce.
Poté následovaly další ústupky. Nakonec císaˇr vydal naˇrízení, zaka-
zující zachovávání soboty pod pohr ˚užkou nejpˇrísnˇejších trest ˚u (viz
Michael Geddes, Church History of Ethiopia, str. 311.312). Papež-
ská tyranie se však záhy stala tak tíživým bˇremen, že se Etiopané
rozhodli setˇrást je se svých ramen. Po urputných bojích byli katolíci
vyhnáni ze svých pozic a byla obnovena stará víra. Etiopská církev
znovu získala svobodu. Už nikdy pak nezapomnˇela na podvody,
fanatismus a despotickou vládu ˇRíma. Byla ráda, že žije v odlehlé
zemi a že o ní ostatní kˇrest’ané nevˇedí.
Církevní obce v Africe zachovávaly sobotu tak, jak ji zacho-
vávala katolická církev pˇred úplným odpadnutím. Jejich ˇclenové
zachovávali sedmý den podle Božího pˇríkazu, ale podle církevního
zvyku se zdržovali práce také v nedˇeli. Když ˇRím dosáhl vrcholu
