Svoboda svˇedomí ohrožena
453
Vnˇejší nádhera, okázalost a obˇrady se jen posmívají touhám
hˇríchem naplnˇeného lidského srdce a dokládají vnitˇrní zkaženost.
Kristovo náboženství se nepotˇrebuje prosazovat takovými lákadly.
Ve svˇetle záˇrícím z kˇríže se jeví kˇrest’anství tak ˇcisté a krásné, že
žádné vnˇejší ozdoby nemohou zvýšit jeho hodnotu. B˚uh oceˇnuje jen
krásu svatosti, pokorného a tichého ducha.
Brilantnost stylu není d˚ukazem ˇcisté, vznešené mysli. Vyvinutý
smysl pro umˇení a jemný kultivovaný vkus nacházíme ˇcasto u lidí
pˇrízemních a smyslných. Takové lidi ˇcasto používá satan k svádˇení
jiných, aby zapomínali na potˇreby svých duší, na budoucnost a vˇeˇcný
život, aby se odvrátili od svého vˇeˇcného Pomocníka a žili výluˇcnˇe
pro tento svˇet.
Okázalé vnˇejší náboženství je pˇritažlivé pro neobrácená srdce.
Nádhera a obˇradnost katolické bohoslužby p˚usobí okouzlujícím do-
jmem, a mnozí se proto na ˇrímskou církev dívají jako na opravdovou
bránu do nebe. Její vliv však neohrožuje pouze ty, kdo se postavili
pevnˇe na základ pravdy a jejichž srdce promˇenil Boží Duch. Také
další tisíce lidí, kteˇrí nemají živou zkušenost s Kristem, budou sve-
deni zdánlivou zbožností, která nemá žádnou úˇcinnost. Právˇe takové
náboženství si ovšem mnoho lidí pˇreje.
Tvrzení církve, že má právo odpouštˇet hˇríchy, vede katolíky k
pocitu, že mohou svobodnˇe hˇrešit. Také zpovˇed’, bez níž se neudˇeluje
rozhˇrešení, vede k hˇrešení. Ten, kdo kleká pˇred hˇríšným ˇclovˇekem a
ve zpovˇedi mu vyznává myšlenky a pohnutky svého srdce, ponižuje
svou lidskou d˚ustojnost a snižuje všechny ušlechtilé pohnutky svého
nitra. Kdo odhaluje své hˇríchy knˇezi — chybujícímu, hˇríšnému
ˇclovˇeku, zkaženému ˇcasto alkoholismem a prostopášností —, snižuje
úroveˇn svého charakteru a zneˇcist’uje se. Jeho pojetí snižuje Boha
na úroveˇn hˇríšného ˇclovˇeka, protože v knˇezi vidí Božího zástupce.
[368]
Zpovˇed’ ˇclovˇeku je pramen, ze kterého vytéká mnoho zla, vede svˇet
k neˇcistotˇe a koneˇcné záhubˇe. ˇClovˇeku, který si libuje v hˇríchu,
je však pˇríjemnˇejší zpovídat se ˇclovˇeku než otevˇrít srdce Bohu.
ˇClovˇek pˇrirozenˇe radˇeji hˇrích vyznává, než opouští. Snazší je týrat
tˇelo žínˇeným odˇevem, kopˇrivami a ˇretˇezy než se vzdát hˇríšných
choutek. Neobrácené srdce je ochotné radˇeji nést tˇežké bˇremeno než
poslouchat Pána Ježíše.
ˇRímskokatolická církev se nápadnˇe podobá židovské spoleˇcnosti
v dobˇe Ježíše Krista. Židé sice navenek horlivˇe zachovávali pˇred-
