400
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        Satan a jeho pˇrívrženci jednomyslnˇe svalovali odpovˇednost za
      
      
        svou vzpouru na Krista; tvrdili, že kdyby je nenapomínal, oni by se
      
      
        nikdy nevzbouˇrili. Protože p˚uvodce vzpoury a všichni jeho pˇrívr-
      
      
        ženci umínˇenˇe setrvávali ve svém vzdoru, protože se pokusili — i
      
      
        když neúspˇešnˇe — svrhnout Boží vládu a rouhavˇe pˇritom tvrdili, že
      
      
        jsou obˇet’mi nespravedlivého útlaku, byli nakonec z nebe vyhnáni.
      
      
        Zlo se šíˇrí na zemi
      
      
        Ve stejném duchu, který vyvolal vzpouru v nebi, je veden odpor
      
      
        v˚uˇci Bohu i na zemi. Podobnˇe jako kdysi s andˇely jedná satan i s
      
      
        [326]
      
      
        lidmi. Jeho myšlenky nyní ovládají lidi, kteˇrí odmítají Boha. Ti se
      
      
        podobnˇe jako satan pokoušejí odstranit omezení Božího zákona a
      
      
        slibují jiným, že pˇrestupováním Božích požadavk˚u získají svobodu.
      
      
        Jestliže jim pak nˇekdo hˇrích vytkne, vyvolá to v nich nenávist a
      
      
        odpor. Když Boží varovná poselství zasáhnou jejich svˇedomí, svádí
      
      
        je satan, aby se obhajovali a snažili se pro své jednání získat podporu
      
      
        druhých. Své chyby se ani nesnaží napravit — a když jim nˇekdo
      
      
        nˇeco vytkne, cítí se pobouˇreni, jako by dotyˇcný byl pˇríˇcinou jejich
      
      
        tˇežkostí. Odpor namíˇrený proti tˇem, kdo se opovažují vytknout jiným
      
      
        jejich hˇrích, se ovšem projevuje od doby spravedlivého Ábela až
      
      
        podnes.
      
      
        Satan svádí lidi k hˇríchu také tím, že jim falešnˇe pˇredstavuje
      
      
        Boha, jak to dˇelal v nebi, když oznaˇcoval Boha za pˇrísného a pano-
      
      
        vaˇcného. A když se mu to podaˇrilo, tvrdil, že nespravedlivé Boží
      
      
        požadavky jsou pˇríˇcinou pádu ˇclovˇeka do hˇríchu, právˇe tak jako
      
      
        zapˇríˇcinily jeho vzpouru.
      
      
        Vˇeˇcný B˚uh však zjevuje svou povahu, sám o sobˇe ˇríká, že je
      
      
        “
      
      
        Hospodin, B˚uh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš mi-
      
      
        losrdný a vˇerný, který osvˇedˇcuje milosrdenství tisíc˚um pokolení,
      
      
        který odpouští vinu, pˇrestoupení a hˇrích; avšak viníka nenechává
      
      
        bez trestu.”
      
      
        2.
      
      
        Mojžíšova 34,6.7
      
      
        .
      
      
        Vyhnáním satana z nebe projevil B˚uh svou spravedlnost a ucho-
      
      
        val ˇcest své vlády. Když se však dopustil hˇríchu ˇclovˇek, protože
      
      
        podlehl lži odpadlého knížete andˇel ˚u, prokázal B˚uh svou lásku tím,
      
      
        že dal svého jednorozeného Syna, aby zemˇrel za lidstvo, které padlo
      
      
        do hˇríchu. V nabídce záchrany ˇclovˇeka se projevil Boží charakter.