378
Velké drama vˇek˚u
zástup˚u,” zvolal: “Bˇeda mi, jsem ztracen.”
Izajáš 6,3.5
.
Apoštol
Pavel poté, co byl vtržen do tˇretího nebe a slyšel vˇeci, které žádný
ˇclovˇek nem˚uže vyslovit, mluví o sobˇe jako o nˇekom, kdo je “daleko
nejmenší ze všech bratˇrí”.
2.
Korintským 12,2-4
;
Efezským 3,8
.
Milovaný Jan, který se kdysi opíral o Ježíšovu hrud’, padl jako mrtvý
k nohám Syna ˇclovˇeka, když uvidˇel jeho slávu (
Zjevení 1,17
).
Lidé, kteˇrí chodí ve stínu golgotského kˇríže, se nepovyšují, ani
se nevychloubají, že zvítˇezili nad hˇríchem. Uvˇedomují si, že jejich
hˇrích zavinil smrtelný zápas, který zlomil srdce Božího Syna. A tyto
myšlenky je vedou k pokoˇre. Ti, kdo žijí v blízkosti Pána Ježíše, nej-
lépe poznávají, jak je ˇclovˇek kˇrehký a hˇríšný; zásluhy ukˇrižovaného
a vzkˇríšeného Spasitele jsou pak jejich jedinou nadˇejí.
Posvˇecení, jak mu dnes rozumí kˇrest’anský svˇet, je naprosto cizí
biblickému náboženství. Pˇrináší sebepovyšování a pohrdání Božím
zákonem. Obhájci tohoto pojetí uˇcí, že posvˇecení je dílo okamžiku
a ˇclovˇek dosahuje svatosti jen vírou. “Jen vˇeˇr,” ˇríkají, “a dostaneš
Boží požehnání.” Posvˇecení podle nich nevyžaduje žádné další úsilí.
Tvrdí-li ovšem, že jsou osvobozeni od povinnosti zachovávat pˇriká-
zání, popírají tím závaznost Božího zákona. M˚uže však být ˇclovˇek
svatý a žít v souladu s Boží v˚ulí a povahou, aniž by se ztotožnil se
zásadami, které jsou projevem Boží povahy i v˚ule a ukazují, co se
Bohu líbí?
Víra a skutky v díle posvˇecení
Touha po snadném a pohodlném náboženství, které nevyžaduje
žádnou námahu, sebezapˇrení a zˇreknutí se nesmyslnosti svˇeta, vý-
znamnˇe zpopularizovala uˇcení o víˇre jako jediné podmínce. Co však
o tom ˇríká Boží slovo? Apoštol Jakub napsal: “Co je platné, moji
bratˇri, když nˇekdo ˇríká, že má víru, ale pˇritom nemá skutky? M˚uže
ho snad ta víra spasit? . . . Neuznáš, ty nechápavý ˇclovˇeˇce, že víra bez
skutk˚u není k niˇcemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlnˇen
ze skutk˚u, když položil na oltáˇr svého syna Izáka? Nevidíš, že víra
p˚usobila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?
. . .
Vidíte, že ze skutk˚u je ˇclovˇek ospravedlnˇen, a ne pouze z víry!”
[309]
Jakub˚uv 2,14-24
.
Boží slovo svˇedˇcí tedy zcela jasnˇe proti tomuto falešnému uˇcení
o víˇre bez skutk˚u. Požadovat pˇrízeˇn nebes, a pˇritom neuznávat pod-
