Cesta k plnému životu
      
      
        373
      
      
        tam B˚uh své požehnání neudˇeluje. A podle pravidla, které nám dal
      
      
        Pán Ježíš: “Po jejich ovoci je poznáte,” (
      
      
        Matouš 7,16
      
      
        )
      
      
        je zˇrejmé, že
      
      
        tato hnutí nejsou dílem Božího Ducha.
      
      
        B˚uh se zjevuje lidem ve svém slovu. Všem, kdo toto slovo pˇri-
      
      
        jímají, je štítem proti satanovým podvod˚um, zatímco opomíjení
      
      
        biblických pravd — v náboženském svˇetˇe dnes tolik rozšíˇrené —
      
      
        otevírá dveˇre všemu zlému. Lidé do znaˇcné míry ztrácejí ze zˇretele
      
      
        podstatu a d˚uležitost Božího zákona. Nesprávné chápání povahy,
      
      
        trvalé platnosti a závaznosti Božího zákona vede k mylným názor ˚um
      
      
        na obrácení a posvˇecení a vyvolává úpadek zbožnosti v církvích.
      
      
        Právˇe zde m˚užeme hledat d˚uvod, proˇc v dnešních oživeneckých
      
      
        hnutích schází Boží Duch a jeho moc.
      
      
        Moderní pˇrístup k Božímu zákonu
      
      
        Zbožní vˇeˇrící z r˚uzných církví si to uvˇedomují a pocit’ují nad
      
      
        tím hlubokou lítost. Napˇríklad profesor Edwards A. Park vysvˇetluje,
      
      
        co ohrožuje dnešní církve: “Jedním zdrojem nebezpeˇcí je to, že se z
      
      
        kazatelen nezd˚urazˇnuje Boží zákon. V minulosti bývala kazatelna
      
      
        ozvˇenou hlasu svˇedomí. . . Naši nejskvˇelejší kazatelé dokázali svým
      
      
        kázáním prop˚ujˇcit jedineˇcnou vznešenost, když po vzoru Mistra
      
      
        vyzvedali Boží zákon, jeho pˇrikázání i jeho varování. Opakovali
      
      
        dvˇe velké zásady — totiž že zákon je projevem Boží dokonalosti
      
      
        a ˇclovˇek, který nemiluje zákon, nemiluje ani evangelium. Zákon
      
      
        [305]
      
      
        —
      
      
        stejnˇe jako evangelium — je totiž zrcadlem, které odráží Boží po-
      
      
        vahu. Toto nebezpeˇcí vede k další hrozbˇe: k podceˇnování závažnosti
      
      
        hˇríchu, jeho rozšíˇrení a zhoubnosti. Význam neposlušnosti zákona
      
      
        je pˇrímo úmˇerný d˚uležitosti zákona. . .
      
      
        Se zmínˇeným nebezpeˇcím se pojí nebezpeˇcí podceˇnování Boží
      
      
        spravedlnosti. V souˇcasné dobˇe mají kazatelé sklon oddˇelovat Boží
      
      
        spravedlnost od jeho dobroty, nevyzdvihují Boží dobrotu jako zá-
      
      
        sadu, ale snižují ji na pouhý cit. Tyto nové teologické názory rozdˇe-
      
      
        lují to, co B˚uh spojil. Je Boží zákon dobrý, nebo špatný? Je dobrý.
      
      
        Pak je i spravedlnost dobrá, protože se snaží zákon plnit. Ze zvyku
      
      
        podceˇnovat Boží zákon a spravedlnost, z rozsahu a zhoubnosti lid-
      
      
        ské neposlušnosti ˇclovˇek snadno dojde ke zvyku nedoceˇnovat Boží
      
      
        milost, která pˇrináší odpuštˇení hˇríchu.” Tím evangelium ztrácí v