24.
kapitola — V pˇrítomnosti Nejvyššího
Otázka svatynˇe se stala klíˇcem k vysvˇetlení zklamání z roku
1844.
Otevˇrela celou soustavu vzájemnˇe spojených pravd, které uka-
zují, že velké adventní hnutí vedl B˚uh, a dále odhalují, jaké je dnes
postavení a úkol Božího lidu. Podobnˇe jako se Ježíšovi uˇcedníci
v tˇežkých chvílích zármutku a zklamání “zaradovali, když spatˇrili
Pána,” (
Jan 20,20
)
tak se nyní zaradovali vˇeˇrící, kteˇrí oˇcekávali Kris-
t ˚uv druhý pˇríchod. ˇCekali, že pˇrijde ve své slávˇe, aby odmˇenil své
služebníky. Když však jejich nadˇeje pohasla, ztratili Pána Ježíše z
oˇcí a jako Marie u hrobu volali: “Vzali Pána. . . , a nevíme, kam ho
položili.”
Jan 20,2
.
Nyní jej vidˇeli ve svatyni svatých jako svého
milosrdného Veleknˇeze, který brzy pˇrijde jako jejich král a vysvo-
boditel. Svˇetlo nebeské svatynˇe jim osvˇetlilo minulost, pˇrítomnost
i budoucnost. Pochopili, že je vedla neomylná Boží prozˇretelnost.
Stejnˇe jako první uˇcedníci nepochopili obsah poselství, které hlá-
sali, to však nemˇení nic na tom, že toto poselství bylo v každém
ohledu správné. Hlásáním poselství plnili Boží zámˇer a jejich práce
nebyla pˇred Pánem marná. Znovuzrozeni “k živé nadˇeji”, radovali
se “nevýslovnou a vznešenou radostí”.
1.
Petr ˚uv 1,3.8
.
Jak proroctví knihy Daniel: “Až po dvou tisících a tˇrech stech
veˇcerech a jitrech bude oˇcištˇena svatynˇe”, tak i poselství prvního
andˇela: “Bojte se Boha a vzdejte mu ˇcest, nebot’ nastala hodina jeho
soudu,” (
Zjevení 14,7
)
odkazuje na službu Ježíše Krista ve svatyni
svatých, na vyšetˇrující soud, nikoli na jeho pˇríchod, pˇri kterém má
vysvobodit sv˚uj lid a odstranit bezbožné. Omyl nebyl ve výpoˇctu
prorockých lh˚ut, ale ve stanovení události, ke které mˇelo dojít po
uplynutí 2 300 prorockých dn˚u. Tento omyl zp˚usobil, že vˇeˇrící prožili
zklamání, pˇrestože se splnilo všechno, co proroctví pˇredpovˇedˇelo a
co mohli podle Písma oˇcekávat. Právˇe v dobˇe, kdy oplakávali konec
svých nadˇejí, došlo k události, kterou poselství pˇredpovídalo a k
níž muselo dojít, dˇríve než bude Pán moci pˇrijít, aby odmˇenil své
služebníky.
341
