292
      
      
        Velké drama vˇek˚u
      
      
        sníh mu šlehal do tváˇre a jeho bosé nohy ztuhly, jak šel po zmrzlé
      
      
        zemi.
      
      
        Když ho varovali, aby neozbrojen nechodil k divokým a nepˇrátel-
      
      
        ským kmen˚um, prohlašoval, že je ozbrojen — “modlitbou, horlivostí
      
      
        pro Krista a vírou v jeho pomoc”. Jak ˇríkal: “Jsem také zásoben
      
      
        láskou k Bohu a k bližním a mám v rukou Bibli.” (W. H. D. Adams,
      
      
        ˇCasto v nebezpeˇcí, str. 192) At’ šel kamkoli, vždy mˇel s sebou Bibli
      
      
        v hebrejštinˇe a v angliˇctinˇe. O jedné ze svých pozdˇejších cest napsal:
      
      
        “
      
      
        Držel jsem v ruce otevˇrenou Bibli. Cítil jsem, že v této knize je má
      
      
        síla, že její moc je mi oporou.” (Tamtéž, str. 201)
      
      
        Vytrvale pracoval na svém úkolu, až se poselství o Božím soudu
      
      
        rozšíˇrilo do velké ˇcásti obydleného svˇeta. Mezi Židy, Turky, Pársy,
      
      
        Hindy a mnoha jinými národy a kmeny šíˇril Boží slovo v r˚uzných
      
      
        jazycích a všude uˇcil, že se blíží království Mesiáše.
      
      
        Na cestách po Buchaˇre se setkal u jednoho izolovaného kmene
      
      
        s uˇcením o brzkém Kristovˇe pˇríchodu. Napsal také, že “jemenští
      
      
        Arabové mají knihu, zvanou Seera, která podává zprávu o druhém
      
      
        pˇríchodu Ježíše Krista a o jeho vládˇe ve slávˇe, a oˇcekávají, že v roce
      
      
        1840
      
      
        dojde k velkým událostem.” (Wolff, Deník, str. 377) “V Jemenu
      
      
        . . .
      
      
        jsem strávil šest dní u rechabit ˚u. Ti nepijí víno, neobdˇelávají vi-
      
      
        nice, nesejí, žijí ve stanech a drží se slov Jonadaba, syna Rechabova.
      
      
        Našel jsem mezi nimi také Izraelce z kmene Dan. . . , kteˇrí spolu s
      
      
        rechabity oˇcekávají brzký pˇríchod Mesiáše na nebeských oblacích.”
      
      
        (
      
      
        Tamtéž, str. 389)
      
      
        Podobnou víru našel jiný misionáˇr u Tatar ˚u. Jeden tatarský knˇez
      
      
        položil misionáˇri otázku, kdy pˇrijde Kristus podruhé. Když mu
      
      
        misionáˇr odpovˇedˇel, že o tom nic neví, byl knˇez velice pˇrekvapen
      
      
        takovou neznalostí ˇclovˇeka, který o sobˇe tvrdí, že je uˇcitel Bible,
      
      
        a vysvˇetlil mu své pˇresvˇedˇcení založené na proroctvích, že Ježíš
      
      
        Kristus pˇrijde asi v roce 1844.
      
      
        Adventní poselství v Anglii a Nˇemecku
      
      
        Již od roku 1826 znˇelo adventní poselství v Anglii. Hnutí tady
      
      
        nemˇelo tak výraznou podobu jako v Americe, neuˇcilo pˇresné datum
      
      
        Kristova druhého pˇríchodu, pˇresto však hlásalo brzký pˇríchod Ježíše
      
      
        Krista v moci a slávˇe, a to nejen mezi pˇríslušníky anglikánské církve.
      
      
        Anglický spisovatel Mourant Brock uvádí, že asi sedm set kazatel ˚u