Nenaplnˇená oˇcekávání
      
      
        285
      
      
        církev. Mˇelo ukázat, zda ˇclenové církve milují tento svˇet, nebo svého
      
      
        nebeského Pána. Vyznávali, že milují svého Spasitele, a nyní mˇeli
      
      
        svou lásku dokázat. Budou ochotni vzdát se svˇetských nadˇejí a
      
      
        ambicí a pˇrijmou radostnˇe zvˇest o druhém pˇríchodu svého Pána?
      
      
        Díky poselství mˇeli poznat sv˚uj skuteˇcný duchovní stav. Bylo jim
      
      
        posláno z milosti, mˇelo je vyburcovat, aby v pokání a pokoˇre hledali
      
      
        svého Pána.
      
      
        Zklamání má i své svˇetlé stránky
      
      
        Také zklamání — i když bylo výsledkem jejich nesprávného
      
      
        chápání proroctví — jim mˇelo pˇrinést užitek. Provˇeˇrilo motivace
      
      
        lidí, kteˇrí tvrdili, že varovné poselství pˇrijali. Zavrhnou po zklamání
      
      
        všechno, co prožili, a pˇrestanou d˚uvˇeˇrovat Božímu slovu, nebo se
      
      
        pokornˇe a s modlitbou budou snažit poznat, v ˇcem se dopustili
      
      
        chyby a jaký má vlastnˇe proroctví smysl? Kolik z nich jednalo jen ze
      
      
        strachu, z chvilkového popudu nebo vzrušení? Kolik z nich vlastnˇe
      
      
        vˇeˇrilo jen poloviˇcatˇe nebo v˚ubec? Mnozí tvrdili, že se tˇeší na pˇríchod
      
      
        Pána Ježíše, když však mˇeli snášet posmˇech a odmítání ostatních,
      
      
        když byli vystaveni zkoušce — protože Pán nepˇrišel a oni zažili
      
      
        zklamání —, opustí to, ˇcemu uvˇeˇrili? Zavrhnou pravdu doloženou
      
      
        jasným svˇedectvím Božího slova proto, že okamžitˇe nepochopí, proˇc
      
      
        Pán jedná tak, jak jedná?
      
      
        Zklamání také ukázalo skuteˇcnou sílu lidí, kteˇrí s opravdovou
      
      
        vírou uposlechli to, o ˇcem byli pˇresvˇedˇceni, že je uˇcení Božího slova
      
      
        a Ducha svatého. Nauˇcili se, ˇcemu m˚uže lidi nauˇcit jen podobná
      
      
        zkušenost — totiž jak je nebezpeˇcné pˇrijímat názory a výklady lidí
      
      
        namísto toho, abychom Bibli umožnili, aby se vykládala sama. Zkla-
      
      
        mání a zármutek, který byl výsledkem jejich vlastního omylu, vedl
      
      
        pravé vˇeˇrící k nápravˇe. Vedl je k d˚ukladnˇejšímu studio biblických
      
      
        [235]
      
      
        proroctví, k tomu, že zaˇcali ovˇeˇrovat základy své víry a odmítli
      
      
        všechno, co sice ostatní kˇrest’ané obecnˇe uznávali, ale co se neza-
      
      
        kládalo na Písmu.
      
      
        To, co se zdálo tˇemto vˇeˇrícím — podobnˇe jako kdysi apoštol ˚um
      
      
        —
      
      
        v hodinˇe zkoušky tˇežko pochopitelné, bylo jim pozdˇeji jasné.
      
      
        Když pak vidˇeli, “k ˇcemu je Pán nakonec pˇrivedl” (
      
      
        Jakub˚uv 5,11
      
      
        ),
      
      
        pochopili, že se v jejich pˇrípadˇe splnil Boží laskavý zámˇer, pˇrestože
      
      
        v d˚usledku vlastního omylu prožili zprvu zklamání. Na základˇe