274
Velké drama vˇek˚u
jak budou jeho následovníci osamˇelí a zarmoucení, proto pˇrikázal
[226]
andˇel ˚um, aby je potˇešili ujištˇením, že se vrátí tak, jak odešel do nebe.
Když uˇcedníci pozornˇe hledˇeli vzh˚uru, aby zachytili poslední pohled
na Pána, kterého milovali, slyšeli tato slova: “Muži z Galileje, co
tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do
nebe, znovu pˇrijde právˇe tak, jak jste ho vidˇeli odcházet.”
Skutky
1,11
.
Poselství andˇel ˚u v nich vzbudilo novou nadˇeji. Uˇcedníci “se s
velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámˇe a chválili
Boha”.
Lukáš 24,52.53
.
Neradovali se proto, že Pán Ježíš od nich
odešel, a tedy z˚ustali sami, aby bojovali se zkouškami a pokušeními
svˇeta, ale proto, že je andˇelé ujistili, že se Ježíš Kristus opˇet vrátí.
Zvˇest o návratu Ježíše Krista by mˇela být i dnes — podobnˇe jako
v Betlémˇe, když ji andˇelé oznámili pastýˇr˚um — dobrou zprávou,
která pˇrináší velkou radost. Lidé, kteˇrí opravdu milují svého Spa-
sitele, musí s radostí uvítat zprávu vycházející z Božího slova, že
Pán — k nˇemuž se upínají jejich nadˇeje na vˇeˇcný život — znovu
pˇrichází, ne proto, aby snášel urážky, posmˇech a opovržení — jak
tomu bylo pˇri jeho prvním pˇríchodu —, ale v moci a slávˇe, aby
vysvobodil sv˚uj lid. Pouze lidé, kteˇrí nemají rádi Spasitele, si pˇrejí,
aby se nevrátil. Neexistuje jasnˇejší d˚ukaz, že se církve odklonily od
Boha, než podráždˇení a odpor, který v nich vyvolává toto Bohem
seslané poselství.
Vˇeˇrící, kteˇrí pˇrijali uˇcení o brzkém pˇríchodu Ježíše Krista, si
uvˇedomili nutnost pokání a pokory pˇred Bohem. Mnozí dlouho
váhali mezi Kristem a “svˇetem”, nyní však cítili, že nadešla chvíle
rozhodnutí. “Vˇeˇcnost se pro nˇe stala nezvyklou skuteˇcností. Nebe
se pˇriblížilo, zaˇcali cítit svou vinu pˇred Bohem.” (Bliss, str. 146)
Kˇrest’ané se probouzeli k novému duchovnímu životu; uvˇedomovali
si, že zbývá málo ˇcasu a že to, co mají vykonat pro své bližní,
musí vykonat rychle. Svˇet ustupoval do pozadí, zdálo se jim, že se
pˇred nimi otevírá vˇeˇcnost. Cítili, že život se vším, co patˇrí k jeho
trvalému blahu nebo záhubˇe, zasti ˇnuje všechno ˇcasné. Boží Duch
umocnil jejich úsilí, když své bližní vyzývali k pˇrípravˇe na Boží
den. Svˇedectví beze slov, které dávali svým každodenním životem,
pˇredstavovalo trvalou výˇcitku neposvˇeceným ˇclen˚um církví, kteˇrí
ustrnuli na formalitách. Ti si nepˇráli, aby je nˇekdo rušil z jejich
radovánek, honby za penˇezi a úsilí po svˇetských poctách. Odtud
