78
Velké drama vˇek˚u
Viklef jako pˇríklad pro další reformátory
Viklef byl jedním z nejvˇetších reformátor˚u. Vysoce vzdˇelaný,
schopný pronikavého úsudku, nebojácnˇe vystupující na obranu
pravdy. V tom se mu vyrovnal jen málokdo z tˇech, kdo pˇrišli po nˇem.
Pro tohoto prvního reformátora je charakteristická mravní poctivost
a bezúhonnost, neúnavná píle pˇri práci i studiu, láska a vˇernost ve
službˇe, jíž zasvˇetil sv˚uj život. To vše vyniká zvláštˇe na pozadí doby,
v níž žil, prostoupené duchovní temnotou a mravním úpadkem.
Viklef ˚uv charakter je d˚ukazem, že Písmo svaté má výchovnou,
pˇretváˇrející moc. Bible udˇelala z Viklefa to, ˇcím byl. Snaha pochopit
velké pravdy Božího zjevení má zpˇetný vliv na všechny schopnosti
ˇclovˇeka — posiluje a rozvíjí jeho duševní potenciál, prohlubuje jeho
vnímavost, bystˇrí úsudek. Studium Bible zušlecht’uje myšlení, cítˇení
a touhy lidského srdce, a to více než jakékoli jiné studium. Posiluje
cílevˇedomost, trpˇelivost, odvahu a sílu, kultivuje charakter a “po-
svˇecuje” srdce. Svˇedomité a uctivé zkoumání Bible, které ˇclovˇeku
[66]
umožˇnuje, aby jeho mysl byla v pˇrímém kontaktu s nekoneˇcnou
myslí Boha, dá svˇetu muže s mocnˇejším a ˇcinorodˇejším intelek-
tem, muže vznešenˇejších zásad, než jaké kdy pˇripravilo to nejlepší
vzdˇelání, které m˚uže poskytnout lidská moudrost. “Kam tvá slova
proniknou,” zvolal žalmista, “tam vzchází svˇetlo, nezkušení nabývají
rozumnosti.”
Žalm 119,130
.
Viklefovo uˇcení se šíˇrilo ještˇe nˇejakou dobu po jeho smrti. Jeho
stoupenci, známí jako viklefovci nebo lolardi, prošli nejen Anglií,
ale rozešli se i do dalších zemí a všude pˇrinesli poznání evangelia.
Po smrti reformátora p˚usobili kazatelé s ještˇe vˇetší horlivostí než
pˇredtím a jejich kázání pˇricházely poslouchat velké zástupy. Mezi
obrácenými byli také nˇekteˇrí šlechtici, dokonce i manželka krále. V
životˇe mnohých došlo k pronikavým zmˇenám. Všeobecnˇe se i zvyky
lidu mˇenily k lepšímu. Z mnoha kostel ˚u zmizely modloslužebné
symboly. Záhy však zaˇcalo zbˇesilé pronásledování namíˇrené proti
všem, kdo se opovážili pˇrijmout Bibli za svého “pr ˚uvodce”. Angliˇctí
panovníci, kteˇrí chtˇeli posílit svou moc podporou ze strany ˇRíma,
neváhali obˇetovat životy reformátor ˚u. Poprvé v dˇejinách Anglie byly
pro vyznavaˇce evangelia stavˇeny hranice. Pˇribývalo muˇcedník˚u —
obhájci pravdy se mohli dovolávat jen Hospodina zástup˚u. Pˇrestože
byli pronásledováni jako nepˇrátelé církve a zrádci království, kázali
