76
Velké drama vˇek˚u
—
jistˇe co nejochotnˇeji moji víru bud’ potvrdí, nebo ji opraví, je-li
bludná.
Za prvé se domnívám, že Kristovo evangelium je úplným souhr-
nem zákona Božího. . . Myslím, že ˇrímský biskup, pokud je Kristo-
vým zástupcem zde na zemi, je nejvíce ze všech lidí vázán zákonem
evangelia. Nebot’ velikost mezi Kristovými uˇcedníky nespoˇcívala
ve svˇetské d˚ustojnosti nebo ve svˇetských poctách, nýbrž v poctivém
a pˇresném následování Krista, jeho života a jeho jednání. . . Kristus
byl v dobˇe svého putování po zemi velice chudý, odmítal všechnu
svˇetskou vládu a pocty a pohrdal jimi. . .
Žádný vˇeˇrící ˇclovˇek by nemˇel následovat ani samotného papeže,
ani nˇejakého svatého, leda v tom, když následují Pána Ježíše Krista,
nebot’ Petr i synové Zebedeovi zhˇrešili, když se odchýlili od Kris-
tových šlépˇejí a zatoužili po svˇetských poctách, proto by v tˇechto
bludech nemˇeli být následováni. . .
Papež by mˇel pˇrenechat svˇetským panovník˚um všechnu ˇcasnou
správu a vládu a k tomu úˇcinnˇe vést všechno duchovenstvo, nebot’
tak to ˇcinil Kristus zvláštˇe skrze své apoštoly. Mýlím-li se v nˇekte-
rém z tˇechto bod˚u, podstoupím co nejpokornˇeji trest, ba pˇrijmu i trest
smrti, bude-li to tˇreba. Kdybych mohl jednat podle své v˚ule nebo
podle svého pˇrání, jistˇe bych se osobnˇe dostavil pˇred ˇrímského bis-
kupa. Pán mˇe však navštívil jinak a nauˇcil mˇe, že je lépe poslouchati
Boha než ˇclovˇeka.”
V závˇeru pak Viklef napsal: “Modleme se k našemu Bohu, aby
ráˇcil podnítit našeho papeže Urbana VI. k tomu, aby tak jako na
zaˇcátku svého úˇradu následoval i se svým duchovenstvem Pána
Ježíše Krista v jeho životˇe a díle — a aby vedli lid k témuž.” (John
Foxe, ˇCiny a pomníky, sv. 3, str. 49.50)
Viklef pˇripomnˇel papeži a jeho kardinál ˚um pokoru a skromnost
Ježíše Krista, aby jim i celému kˇrest’anstvu ukázal, jak odlišný je
pˇrístup Mistra a jeho domnˇelých zástupc˚u.
Viklef oˇcekával, že za svou vˇernost zaplatí životem. Král, papež a
biskupové se spojili, aby ho zniˇcili. Pˇrestože se zdálo, že do nˇekolika
mˇesíc˚u skonˇcí na hranici, stál pevnˇe a odvážnˇe na svém. ˇRíkával:
“
Proˇc hledáte muˇcednickou korunu nˇekde daleko? Kažte Kristovo
evangelium vysokým hodnostáˇr˚um — a muˇcednictví vás nemine.
To mám žít a mlˇcet?. . . Ne. To radˇeji at’ pˇrijde rána, oˇcekávám ji.”
(
D’Aubigné, sv. 17, kap. 8)
