Dodatky
555
“
Die Waldenserbibeln”, Historisches Jahrbuch, 1894; D. Lortsch,
Histoire de la Bible en France, Paˇríž 1910.
Klasickým dílem, které napsal jeden z valdenských, je spis Jean
Leger, Histoire Générale des Eglises Evangeliques des Vallées de
Piémont, Leyden 1669, který byl napsán v dobˇe velkého pronásle-
dování a obsahuje vlastní informace s ilustracemi.
K valdenským text ˚um viz A. de Stefano, Civilta Medioevale,
1944;
Riformatori ed eretici nel medioeve, Palermo 1938; J. D.
Bounous, The Waldensian Patois of Pramol, Nashville 1936; A.
Eondaine, Archivum Fratrum Praedicatorum, 1946.
K dˇejinám valdenských viz nˇekterá z posledních spolehlivých
dˇel: E. Comba, History of the Waldenses in Italy, Torre Pellice
1934;
E. Gebhard, Mystics and Heretics, Boston 1927; G. Gonnet,
Il Valdismo Medioevale, Prolegomeni, Torre Pellice 1935; Jalla,
Histoire des Vaudois et leurs colonies, Torre Pellice 1935; Walther
von Loewenich, Der moderne Katholizismus, Witten 1955.
Dodatek ˇc.15 Dekrety proti valdenským
Papež Lucius III. vydal v roce 1183 se souhlasem císaˇre Friedri-
cha Barbarossy první dekret, po nˇemž pak následovaly další papež-
ské, císaˇrské a královské výnosy z let 1192, 1220, 1229, 1236, 1243,
1253, 1332, 1380, 1400, 1476, 1487
a 1532.
Podstatnou ˇcást textu papežské buly Inocence VIII. z roku 1487
proti valdenským, jejíž originál je uložen v knihovnˇe univerzity v
Cambridge, v anglickém pˇrekladu ji cituje kniha: John Dowling,
History of Romanism, 1871.
Další prameny: Hahn, Geschichte der Waldenser; Hefele, Konzi-
liengeschichte; Realenzyklopädie für protestantische Theologie und
Kirche, Leipzig 1885.
[449]
Dodatek ˇc.16 Rozkol v církvi
Církev, která již byla rozdˇelena na dvˇe papežské církve, potkalo
ještˇe vˇetší zlo. Na všeobecném koncilu v Pise v roce 1409 byli oba
papežové, ˇRehoˇr XII. a Benedikt XIII., prohlášeni za sesazené a
byl zvolen nový papež Alexander V., p˚uvodem ˇRek. Oba sesazení
