Page 549 - Velké drama věků (1995)

Dodatky
545
odvracely ji od uctívání Boha k uctívání výtvor˚u.” (J. Mendham,
Sedmý všeobecný koncil, Druhý nicejský, Úvod, str. III—VI.)
Obrazy, p˚uvodnˇe jako výzdoba, pozdˇeji k pouˇcení, se od nej-
starších dob dávaly do hrobek, do kostel ˚u, byly na domech a na
náˇradí všeho druhu. Naráželo to na odpor, který byl pˇrekonán v dobˇe
Konstantinovˇe. Z obraz˚u se lidé mˇeli uˇcit dˇejinám, které obrazy a
sochy znázor ˇnovaly, byly to tedy jakési knihy pro nevzdˇelané. Sou-
ˇcasnˇe mˇel obraz zdobit posvátné místo. Poznenáhlu tu však zaˇcal
p˚usobit ještˇe další zájem, proti nˇemuž se rané kˇrest’anství kdysi co
nejrozhodnˇeji stavˇelo. Uctívat relikvie a obrazy stvoˇrení, vyjímat je
z bˇežného užívání a zacházet s nimi s pietou, je ˇclovˇeku vrozeno.
[441]
Obrazy Krista, Marie a svatých byly uctívány již od 5. století. Lidé
je pozdravovali, líbali, vrhali se pˇred nimi na zem, zcela jako kdysi
pohané. V naivním a pevném pˇresvˇedˇcení, že modláˇrství nem˚uže
kˇrest’any ohrozit, nechala církev pronikat pohanství, ba sama mu
napomáhala. . . V 7. století a na zaˇcátku 8. století provozovali zvláštˇe
mniši výnosný obchod s obrazy. Kostely a kaple byly plné obraz˚u a
relikvií. Bylo to jako za pohanství, jen vkus se zmˇenil. . . S obrazy
ovládla lid ‘mnišská zbožnost’ spoˇcívající v tupém zírání na obrazy
a kˇrest’anství zaˇcalo upadat.” (Adolf v. Harnack, Dˇejiny dogmatu)
Byzantské spory o obrazech se pˇrenesly na západ tím, že papež
Hadrián I. poslal Karlu Velikému akta nicejského koncilu. Karel
Veliký dal svým dvorním teologem Alkuinem vyhotovit obsáhlou
disputaci (Libri Carolini) odmítající uctívání obraz˚u, v níž se akta
nicejského synodu ˇclánek za ˇclánkem vyvracela a v níž se jako jediný
úˇcel náboženských obraz˚u uznávalo jen pouˇcení lidu a d˚ustojná
výzdoba církevních prostor. Tyto zásady byly potvrzeny franckým
synodem ve Frankfurtu (roku 794).” (Náboženství v dˇejinách a v
souˇcasnosti, sv. I.)
Prameny: Záznam o jednání a rozhodnutích Druhého nicejského
koncilu z r. 787, povolaného k tomu, aby schválil uctívání obraz˚u,
viz Garonius, Církevní anály, Antverpy 1612, J. Mendham, Sedmý
všeobecný koncil, Druhý nicejský; Ed. Stillingfleet, Defense of the
Discourse Concerning the Idolatry Practiced in the Church of Rome,
Londýn 1686; A Select Library of Nicene and Post-Nicene Fathers,
New York 1900; Charles J. Hefele, A History of the Councils of the
Church From the Original Documents.