258
Velké drama vˇek˚u
stala ‘svˇetlem pro mé nohy, . . . které osvˇecuje mou stezku’. Našel
jsem vnitˇrní klid a pocit uspokojení. Poznal jsem, že Pán B˚uh je
pevnou Skálou uprostˇred oceánu života. Bible se stala hlavním
pˇredmˇetem mého studia a mohu popravdˇe ˇríci, že jsem ji studoval s
velkým potˇešením. Zjistil jsem, že z ní vlastnˇe neznám ani polovinu.
Pˇripadalo mi nepochopitelné, že jsem pˇredtím nevidˇel její krásu a
že jsem ji odmítal. Nacházel jsem v ní odpovˇed’ na všechny touhy
mého srdce, lék na každou nemoc duše. Ztratil jsem chut’ ˇcíst cokoli
jiného. To jediné, po ˇcem jsem toužil, bylo získat moudrost od Boha.”
(
S. Bliss, Pamˇeti Williama Millera, str. 65—67)
Miller se veˇrejnˇe pˇrihlásil k víˇre, kterou pˇredtím zavrhoval. Jeho
bývalí pˇrátelé však okamžitˇe zaˇcali pˇredkládat d˚ukazy, které také on
[213]
dˇríve uvádˇel, aby dokázal, že Bible není inspirována Bohem. Na to
jim nebyl schopen odpovˇedˇet. Uvažoval však: Je-li Bible zjevením
od Boha, musí tvoˇrit nedílný celek a její jednotlivé ˇcásti si nesmˇejí
navzájem odporovat. Jestliže má lidem poskytnout pouˇcení, musí
jim být srozumitelná. Rozhodl se, že Písmo prozkoumá a zjistí, zda
lze všechny zdánlivé rozpory vyˇrešit.
Rozhodl se, že nebude brát v úvahu tehdy všeobecnˇe pˇrijímané
názory a nebude používat ani souˇcasné komentáˇre k Bibli, ale že
bude porovnávat jednu ˇcást Písma s druhou pomocí odvolávek uve-
dených na spodním okraji stránek Bible a konkordance. Ve svém
studiu postupoval systematicky a metodicky, zaˇcal první knihou
Mojžíšovou, ˇcetl verš po verši a nepostoupil dále, dokud mu smysl
nˇekolika pˇreˇctených vˇet nebyl úplnˇe jasný. Kdykoli narazil na nˇeco
nejasného, podle svého zvyku porovnal nejasné místo se všemi ostat-
ními místy, o kterých se domníval, že ˇreší stejnou otázku. Pˇripouštˇel,
že každé slovo v textu má význam. Když mˇel pocit, že studovaný
text zapadá do rámce všech ostatních obdobných text ˚u, považoval
problém za vyˇrešený. Kdykoli tedy narazil na tˇežce srozumitelnou
stat’, našel vysvˇetlení v nˇekteré jiné ˇcásti Písma. Protože se pˇri zkou-
mání Písma opravdovˇe modlil, aby ho Pán osvítil, objasnilo se mu
všechno, co dˇríve považoval za nesrozumitelné. Tak se mu potvr-
dila pravdivost žalmistových slov: “Kam tvá slova proniknou, tam
vzchází svˇetlo, nezkušení nabývají rozumnosti.”
Žalm 119,130
.
S velkým zájmem studoval knihy Daniel a Zjevení a používal pro
jejich výklad stejnou zásadu jako pˇri výkladu ostatních ˇcástí Bible.
Ke své velké radosti zjistil, že prorockým symbol ˚um lze porozumˇet.
