254
Velké drama vˇek˚u
abychom nebyli lhostejní ke znamením doby a nepropásli den, kdy
se k nám B˚uh skloní.
[210]
Andˇelé našli ty, kteˇrí ˇcekali na Mesiáš˚uv pˇríchod, nejenom na
judských kopcích a nejen mezi prostými pastýˇri. Také v pohanské
zemi žili lidé, kteˇrí oˇcekávali Zachránce. Byli to mudrci, bohatí a uro-
zení — filozofové Východu. Protože zkoumali pˇrírodu, poznali tito
mudrci Boha z jeho díla. Z hebrejských Písem se dovˇedˇeli o hvˇezdˇe,
která má vzejít z Jákoba, a napjatˇe oˇcekávali pˇríchod toho, který má
být nejen “potˇešením Izraele”, ale také “svˇetlem, jež bude zjevením
pohan˚um” a spásou “až na sám konec zemˇe”.
Lukáš 2,25.32
;
Skutky
13,47
.
Hledali svˇetlo a svˇetlo z Božího tr˚unu osvˇetlovalo cestu, po
níž kráˇceli. Zatímco jeruzalémští knˇeží a rabíni, ustanovení strážci a
vykladaˇci pravdy tonuli ve tmˇe, vedla tyto cizince hvˇezda seslaná
nebem k místu, kde se právˇe narodil Král.
Kristus se “po druhé zjeví ne už kv˚uli hˇríchu, ale ke spáse tˇem,
kdo ho oˇcekávají”.
Žid˚um 9,28
.
Podobnˇe jako zvˇest o narození
Spasitele nebylo ani poselství o druhém pˇríchodu Ježíše Krista
svˇeˇreno náboženským v˚udc˚um. Ti totiž pˇrestali udržovat spojení
s Bohem a odmítli Boží svˇetlo. Proto nebyli zahrnuti mezi lidi, o
nichž apoštol Pavel napsal: “Vy však, bratˇrí, nejste ve tmˇe, aby vás
ten den mohl pˇrekvapit jako zlodˇej. Vy všichni jste synové svˇetla a
synové dne. Nepatˇríme noci ani temnotˇe.”
1.
Tesalonickým 5,4.5
.
Strážci na hradbách Božího mˇesta mˇeli být první, kdo zaslechnou
zvˇest o druhém pˇríchodu Spasitele; mˇeli být první, kdo pozvednou
hlas a oznámí, že se blíží; mˇeli být první, kdo upozorní lid, aby se
pˇripravil na jeho pˇríchod. Byli však pohodlní, snili o pokoji a jistotˇe,
zatímco lid “spal” ve svých hˇríších. Pán Ježíš vidˇel svou církev jako
neplodný fíkovník, pokrytý sice zeleným listím, ale bez hodnotného
ovoce. Dodržují se okázalé náboženské formy a obˇrady, schází však
skuteˇcná pokora, pokání a víra, díky nimž by jedinˇe mohly být
bohoslužby pro Boha pˇrijatelné. Místo plod˚u Ducha se projevuje
pýcha, formalismus, okázalost, sobectví a útlak. Upadající církev
zavírá oˇci pˇred znameními doby. B˚uh na ni však nezapomnˇel, ani
nepˇrestal být vˇerný. Kˇrest’ané se ovšem vzdálili od Boha a odlouˇcili
se od jeho lásky. Protože odmítli plnit podmínky, nenaplnily se na
nich ani Boží sliby.
To je neodvratný následek toho, když ˇclovˇek pˇrehlíží výsady
a neváží si poznání, které mu B˚uh dává. Jestliže církev nebude
