220
Velké drama vˇek˚u
se nepˇrátelé snažili najít zp˚usob, jak spolehlivˇe zniˇcit všechno, co
je v rodinném životˇe úctyhodné, krásné a trvalé, a souˇcasnˇe zajistit,
aby zkáza, které chtˇejí docílit, pˇrecházela z pokolení na pokolení,
nemohli vymyslet nic rafinovanˇejšího než degradaci manželství. . .
Sophie Arnoultová, hereˇcka proslulá svými duchaplnými výroky,
oznaˇcila republikánské manželství za ‘svátost cizoložství’.” (Scott,
díl 1, kap. 17)
Na Francii se naplnila i další ˇcást proroctví: “Kde byl také ukˇri-
žován jejich Pán.”
Zjevení 11,8
.
V žádné jiné zemi nebyly zazname-
nány tak výrazné projevy nepˇrátelství namíˇrené proti Kristu; nikde
jinde se pravda nesetkala s tak rozhoˇrˇceným a krutým odporem. Pro-
následováním vyznavaˇc˚u evangelia pˇribíjela Francie na kˇríž Krista v
osobˇe jeho následovník˚u.
Dlouhá staletí tekla krev muˇcedník˚u. Zatímco v horách Pie-
montu umírali valdenští “pro Boží slovo a svˇedectví Ježíše Krista”,
pˇrinášeli ve Francii podobné svˇedectví pro pravdu jejich bratˇri, albi-
genští. Pozdˇeji byli krutým zp˚usobem muˇceni a ubíjeni i stoupenci
reformace. Pro krále, šlechtu, urozené dámy i kˇrehké sleˇcny, pýchu
a výkvˇet národa, byl pohled na smrtelný zápas muˇcedník˚u pouze
zábavnou podívanou. Stateˇcní hugenoti, kteˇrí bojovali za nejposvát-
nˇejší lidská práva, prolévali svou krev na mnoha bojištích. Protes-
tanté byli považováni za psance, na jejich hlavy byly vypisovány
odmˇeny, byli štváni jako divá zvˇeˇr.
“
Církev na poušti”, hrstka potomk˚u prvotních kˇrest’an˚u, která
ve Francii žila v osmnáctém století, se skrývala v horách na jihu.
Stále vyznávali víru svých otc˚u. Když se odvážili scházet se v noci
v horách nebo na pustých vˇresovištích, pronásledovalo je vojsko a
odvlékalo je do doživotního otroctví na galejích. Nejšlechetnˇejší,
nejvzdˇelanˇejší a nejinteligentnˇejší z Francouz˚u trpˇeli v okovech
spolu s lupiˇci a vrahy (viz Wylie, sv. 22, kap. 6). S jinými jed-
nali “milosrdnˇeji” — chladnokrevnˇe je zastˇrelili, když neozbrojeni
a bezmocní klesli na kolena, aby se modlili. Stovky starc˚u, bez-
branných žen a nevinných dˇetí z˚ustaly bez známek života ležet na
místˇe, kde se shromáždili k bohoslužbˇe. V horách nebo lesích, kde
se obvykle shromažd’ovali, mohl tehdy návštˇevník najít “témˇeˇr na
každém kroku mrtvá tˇela ležící v trávˇe nebo tˇela obˇešená na stro-
mech”. Jejich zemˇe, zpustošená meˇcem a sekerou, “se stala jedinou
obrovskou pouští”. “Tato zvˇerstva se neodehrávala . . . v temném
