Reformace ve Francii
181
znovu vyslechnout pˇríslušníci všech spoleˇcenských vrstev. Král se
ještˇe nepostavil plnˇe na stranu ˇRíma — proti reformaci; bránila mu
v tom urˇcitá politická hlediska. Markéta zase nepˇrestávala doufat,
že ve Francii zvítˇezí protestantismus. Rozhodla, že v Paˇríži bude
hlásáno reformované kˇrest’anství. V dobˇe královy nepˇrítomnosti
pˇrikázala evangelickému knˇezi, aby kázal v paˇrížských kostelech.
Protože to ale katoliˇctí hodnostáˇri zakázali, dala knˇežna k dispozici
palác. Jednu z místností v paláci nechala upravit na kapli a oznámila,
že každý den v urˇcenou hodinu se zde bude konat kázání a že jsou
zváni lidé všech stav˚u. Na bohoslužby pˇricházely celé zástupy —
lidé se shromažd’ovali nejen v kapli, ale zaplnili i pˇrilehlé prostory.
Dennˇe pˇricházely tisíce posluchaˇc˚u — šlechtici, státníci, právníci,
obchodníci a ˇremeslníci. Král, místo aby tato shromáždˇení zakázal,
naˇrídil, aby pro nˇe byly v Paˇríži vyhrazeny dva kostely. Ještˇe nikdy
nebylo mˇesto tak vyburcováno Božím slovem. Zdálo se, že na oby-
vatelstvo p˚usobí Boží Duch. Opilství, prostopášnosti, ˇrevnivost a
zahálku nahradila stˇrídmost, cudnost, poˇrádek a píle.
Církevní vrchnost však nelenila. Protože král nemˇel v úmyslu
jakkoli zasahovat proti konání bohoslužeb, obrátili se církevní hod-
nostáˇri na lid. Všemi prostˇredky se snažili vyvolat strach, pˇredsudky
a fanatismus nevˇedomých a povˇerˇcivých dav˚u. Paˇríž — stejnˇe jako
kdysi Jeruzalém — slepˇe poslouchala pˇredstavitele církve a “nepo-
znala, co vede ku pokoji”. Dva roky bylo v hlavním mˇestˇe hlásáno
Boží slovo, a tˇrebaže mnoho lidí evangelium pˇrijalo, vˇetšina je od-
mítla. František usiloval o náboženskou snášenlivost, jen aby tím
posloužil vlastním zámˇer˚um, a katolík˚um se podaˇrilo získat opˇet
pˇrevahu. Kostely byly znovu zavˇreny a znovu vzplály hranice.
Kalvín se v té dobˇe v Paˇríži pˇripravoval na své budoucí p˚uso-
bení — studoval, pˇremýšlel, modlil se, ale také dále šíˇril evangelium.
Nakonec však na nˇej padlo podezˇrení a úˇrady rozhodly o jeho upá-
lení. Domníval se, že je v ústraní a že mu nehrozí žádné nebezpeˇcí.
Opak byl však pravdou — znenadání pˇribˇehli do jeho bytu pˇrátelé se
zprávou, že strážníci jsou již na cestˇe a hrozí mu zatˇcení. V tom oka-
mžiku se ozvalo bouchání na domovní dveˇre. Ted’ už šlo o vteˇriny.
Zatímco nˇekteˇrí pˇrátelé zdrželi strážníky u dveˇrí, jiní mu pomohli
dostat se z domu oknem. Kalvín pak rychle zmizel na pˇredmˇestí, kde
[150]
našel úkryt v domku dˇelníka, který pˇrijal reformaci; pˇrevlékl se do
šat ˚u svého hostitele a s motykou na rameni zamíˇril na jih. Útoˇcištˇe
